Dora de Houghton Carrington se narodila 29. března 1893 do rodiny drážního inženýra Samuela Carringtona a jeho ženy Charlotte, rozené Houghtonové. Doru, která byla čtvrté z jejich pěti dětí, to k umění zřejmě táhlo odmala. Učitelka v dívčí škole v Bedfordu brzy rozpoznala její talent a rodiče jí pak platili i soukromé lekce kreslení. Na své dětství nicméně Dora nevzpomínala moc ráda - nerozuměla si s matkou, který prý byla dost úzkostná, náročná a hodně nábožensky založená.

Mladá Dora vyhrávala výtvarné soutěže a v roce 1910 dostala stipendium na Škole výtvarného umění, známé jako Slade, kde vyhrála i několik dalších cen. Výrazná přitom zřejmě byla nejen jako studentka, ale i jako osobnost. Údajně se do ní zamilovalo hned několik jejích spolužáků - včetně malíře a fotografa Paula Nashe, jeho mladšího bratra Johna nebo Marka Gertlera. Už od dob studií si Dora nechala říkat jen svým příjmením - konkrétně Carrington.

Pro práci Carrington bylo během jejích tvůrčích let příznačné, že se věnovala celé škále technik - kromě klasického malování tvořila i dřevoryty, zdobila keramiku, nábytek, pracovala s materiály jako sklo, kachle nebo kůže. Už v roce 1913 také s Constance Laneovou vytvořila tři velké fresky pro knihovnu honosného venkovského sídla Ashridge v hrabství Hertfordshire.

S bratry Nashovými se pak chystala na malbu fresek v kostele v Uxbridgi, plány jim však překazilo vypuknutí první světové války. V prvním válečném roce se poté, co nějakou dobu žila a tvořila v Londýně, také přestěhovala ke svým rodičům, kteří koupili dům v jihoanglickém hrabství Hampshire, a zařídila si u nich ateliér.

Carrington měla blízko k umělecko-intelektuální skupině Bloombsbury, do níž patřili například spisovatelka Virginia Woolfová a její manžel Leonard, spisovatel Edward Morgan Forster, ekonom John Maynard Keynes, malířka Vanessa Bellová a také spisovatel a kritik Lytton Strachey.

S Woolfovou si Dora dopisovala a spisovatelka ji ve svém deníku popsala jako aktivní, dychtivou a zvídavou dívku, kterou člověk "nemůže nemilovat". Ostatně Carrington byla i vzhledově výrazná. Pohledná, ale zároveň trochu androgynní typ. Pážecí sestřih si s dvěma spolužačkami pořídila už na škole - dlouho předtím, než přišel po první světové válce do módy. Dora také milovala muže i ženy; je známé, že ve 20. letech byla její milenkou americká novinářka Henrietta Binghamová.

Díla bez podpisu

Nicméně právě Strachey, kterého Dora Carrington poprvé potkala v roce 1916, mladé malířce osudově zasáhl do života. S o 13 let starším spisovatelem se Dora sestěhovala už koncem roku 1917. Zamilovala se do něj, ovšem Strachey byl homosexuál. Přesto se od sebe už do konce svých životů úplně neodloučili a jejich vztah na nekonvenčnosti nabral ještě na přelomu desátých a dvacátých let. V roce 1918 totiž Carrington poznala Ralpha Patridge, který se do ní zamiloval, a ona nakonec v roce 1921 přijala jeho nabídku k sňatku. Stracheyho ale neopustila - žili ve třech. Spisovatel je dokonce doprovázel na jejich líbánky do Benátek.

Ještě před svatbou si Carrington a Strachey, který zrovna pobýval v Itálii také vyměnili dojemné dopisy. Malířka si zoufala, že Strachey nemůže opětovat její lásku tak, jak by si přála, Strachey jí mimo jiné psal, že její přítomnost je jednou z nejdůležitějších věcí v jeho životě a že ji má rád více než přítelkyni. Všichni tři později žili i v domě ve vesnici Ham na jihozápadě Anglie, který Strachey v roce 1924 koupil.

V té době už malířka roky nepodepisovala a zpravidla ani nedatovala své práce. Zřejmě nedostatek sebedůvěry i to, že nepasovala do tehdejšího ostrovního uměleckého mainstreamu, pak vedly k tomu, že za svého života nezískala výraznější uznání kritiků a veřejnosti.

Portrét Lyttona Stracheyho patří mezi nejznámější díla Dory Carrington | zdroj: Wikipedia.org

V roce 1926 se Patridge zamiloval do spisovatelky Frances Marshallové a odstěhoval se do Londýna. Se svou manželkou však zůstal v kontaktu a nikdy se nerozvedli. Dora si v druhé polovině 20. let začala s Bernardem Penrosem a vztah jí zřejmě svědčil, neboť prý značně povzbudil i její tvůrčí aktivitu. S Penrosem dokonce pracovala na několika filmech, ale on chtěl malířku jen pro sebe. Vztah definitivně skončil poté, co Dora otěhotněla a rozhodla se, že si dítě nenechá. Byl to prý poslední poměr s mužem v jejím životě.

Poslední měsíce života

V roce 1931 přišla velká rána. Strachey, v té době jednapadesátiletý, těžce onemocněl. Diagnóza? Rakovina žaludku. Vystresovaná Dora, které bylo jasné, že její životní láska umírá, se prý pokusila udusit v garáži, ale spisovatel ji zachránil. Sám pak zemřel 21. ledna 1932. Dora ho přežila jen o několik týdnů. Jedenáctého března 1932 spáchala sebevraždu, smrtelně se postřelila vypůjčenou pistolí. Její popel byl rozptýlen pod vavříny v zahradě domu, kde se Stracheym žili.

Její portréty a krajinomalby se dočkaly uznání až po dekádách. V současnosti je práce Carrington stylově řazena mezi postimpresionismus, surrealismus a díla prerafaelitů. Pozornost však získala i její designérská práce.

Poté, co byly v 70. letech publikovány části její korespondence a deníkových zápisů, se o život umělkyně začali zajímat i badatelé a otisk má i v populární kultuře. V roce 1995 byl o Doře Carrington natočen film Carrington, v českém názvu V žáru lásky. Malířku ztvárnila Emma Thompsonová, Stracheyho Jonathan Pryce. Postava Carrington se objevila také ve španělském filmu Al sur de Grenada, kde ji hrála Jessica Kate Meyerová.

Emma Thompsonová ztvárnila Doru Carrington ve snímku V žáru lásky | zdroj: Profimedia.cz

Dům ve vsi Ham nicméně po smrti spisovatele a malířky neosiřel. Ralph Patridge se v roce 1933 s Frances Marshallovou oženil a žili v Ham. V červnu 1935 se jim narodil jejich jediný syn Lytton Burgo, pojmenovaný po Stracheym. Ralph zemřel v roce 1960, jeho druhá žena ho přežila o 43 let.