Život a doba náměstka Lukáše Wagenknechta

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Kariéra Lukáše Wagenknechta dokumentuje trend prolínání korporátně-občanské sféry se státní správou, který do českého prostředí uvedl nástup hnutí ANO. 

Lukáš Wagenknecht, náměstek ministra financí

Lukáš Wagenknecht, náměstek ministra financí,zdroj: MICHAL SVÁČEK / MAFRA / Profimedia

O šestatřicetiletém prvním náměstkovi ministra financí Lukáši Wagenknechtovi se toho napsalo hodně, přesto o něm veřejnost dohromady nic neví. Od svého nástupu do šedé budovy v Letenské ulici je obecně považován prostě za "odborníka, který maká", abychom použili otřískané heslo z volební kampaně. Méně už se ví, na čem přesně Wagenknecht maká.

Univerzální kádr

Lukáš Wagenknecht v Pardubicích vystudoval obor hospodářská politika a správa a v roce 2003 nastoupil jako úředník na ministerstvo vnitra, toho času spravovaného sociálně demokratickými ministry, nejprve Stanislavem Grossem a poté Františkem Bublanem. Wagenknecht měl na starosti interní audit, tedy oblast, ve které de facto působí i dnes – jakkoliv ve funkci s mnohem rozsáhlejšími pravomocemi i vlivem.

Z ministerstva odešel po volbách, když se domácím pánem v "kachlíkárně" stal Ivan Langer z ODS, a nastoupil do společnosti Foxconn CZ. Jde o filiálku nadnárodního gigantu, který vyrábí součástky například pro chytrá zařízení a který se v poslední době neblaze proslavil sebevraždami přetěžovaných dělníků montujících v Asii populární iPhony. V letech 2007 až 2009 měl Wagenknecht na starosti interní audit v regionu soudržnosti Střední Čechy, kde zodpovídal i za kontrolu využívání peněz z evropských fondů, a poté byl do roku 2013 v nadnárodní auditorské společnosti Deloitte.

Právě v této době se začal výrazněji objevovat v médiích, zejména pak z pozice předsedy správní rady Centra of Excellence for Good Governance, "nezávislého a nestranického think tanku, který se zaměřuje na výzkum, vzdělávání a policy advocacy v oblasti dobré praxe při utváření a správě věcí veřejných v duchu demokraticko-právního státu".

Hlasitě kritizoval třeba to, že "v České republice máme zcela nesmyslný systém kontrol a auditů, který bez opodstatnění centralizuje čím dál více působnosti pod Ministerstvo financí a jemu podřízenou finanční správu. Ministerstvo financí dlouhodobě cíleně krade kompetence NKÚ, který by měl být jediným opravdu nezávislým auditor veřejných rozpočtů".

Pokud se ale podíváme na bezbřehou šíři auditů, které pod Wagenknechtovým vedením ministerstvo financí za rok 2014 provedlo, nelze se vyhnout biblické paralele – ze Šavla se totiž ve Wagneknechtově případě stal Pavel.

Sluníčkoví technokrati

Pro hnutí ANO se určitá skupina nevládních organizací stala rezervoárem, ze kterého jeho personalisté mohou čerpat vcelku libovolný počet nadějných kádrů. Nejkřiklavějším příkladem budiž nemluvná pražská primátorka Adriana Krnáčová, o jejímž do očí bijícím střetu zájmů, kdy současně působila jako ředitelka Transparency International a přitom svým klientům z korporátní sféry nabízela lobbistické ohýbání legislativy, se dočtete ZDE.

Wagenknecht se angažoval v už zmíněném think tanku Good Governance, který mezi svými partnery uvádí na prvním místě Českou pozici, ztrátový web, který Andrej Babiš financoval a který vedl dnešní šéfredaktor jiného Babišova média, Lidových novin. Následuje obligátní spolupráce s nátlakovými skupinami, jako je Inventura demokracie nebo Rekonstrukce státu, která se "vypracovala" prakticky na odnož korporátního podnikání Agrofertu na pomezí politiky a "občanské společnosti". Že Wagenknechta dával za "pozitivní příklad" Nadační fond proti korupci Karla Janečka, se z tohoto pohledu rozumí jaksi samo sebou.

Všechno nasvědčuje tomu, že "think tank" Good Governance neměl jiný cíl než vystřelit svého šéfa Wagenknechta na exekutivní pozici, ve které by mohl prosazovat vlastní představy o fungování státní správy, aniž by se do této pozice musel dostávat standardní cestou – totiž předložením své představy voličům a následnou demokratickou soutěží. Aktuální aktivita Good Governance je totiž nulová a v sekci "Nadcházející akce" to na jeho webu zeje prázdnotou.

Držitelem webové domény think tanku je mimochodem osobně Lukáš Wagenknecht, což lze považovat za pěknou ukázku toho, že pokud se někdo chce dostat do politiky prostřednictvím think tanku, nejsnazší způsob je si ho prostě založit,  jak by řekli marketingoví iluzionisté ANO. 

Muž s nejasnou budoucností

Wagenknecht se ale v poslední době stále častěji dostává do sporů se svým autoritativním šéfem. Třeba nedávno vyhozený ředitel personálního odboru ministerstva financí Václav Turko otevřeně mluví o tom, že Babiš je se svým prvním náměstkem "na kordy". Třeba kvůli IT zakázkám, pod které se Wagenknecht odmítl podepsat, i auditům evropských peněz, které bez Babišova vědomí poslal do Bruselu.

Okolo Wagenknechta obrazně řečeno vybuchuje granát za granátem. Skončil ředitel oboru kontroly Luděk Gulászi, který měl na starosti evropské peníze i vedoucí regionálního auditu Ludvík Bína. Je tu také spor Wagenknechta s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou o audit systému pro získávání evropských peněz MS2014+. Je na místě poznamenat, že spor nevznikl teď.

Jak Wagenknecht, tak také Šlechtová ho zdědili a konečná zodpovědnost za situaci kdy Česko nemůže čerpat evropské peníze padá na hlavu Andreje Babiše coby vicepremiéra a jeho manažerského nezvládnutí celé situace.

Leccos nasvědčuje tomu, že se čas vyměřený Lukáši Wagenknechtovi na ministerstvu financí chýlí ke konci. Autokratický Babiš se ve střetu mezi svým prvním náměstkem a ministryní pro místní rozvoj logicky přikloní spíš k technokratické, bez hlubšího hodnotového ukotvení pracující Šlechtové než k Wagenknechtovi, který má jasně viditelný sklon k sebeprosazování.

Protože tiskový odbor ministerstva financí na toto téma nekomunikuje, nejlepším indikátorem toho, co se bude s Wagenknechtem dál dít, budou informace o tom, jestli si prodloužil platnost domény svého think tanku. Ta mimochodem končí 23. května tohoto roku.

vice-ekonomicky-denik

Tagy: Česko Ministerstvo financí ČR hnutí Ano česká politika

Zdroje: Ekonomický deník