Zeman tak pokračuje v tradici, kterou započal jeho předchůdce a přítel Václav Klaus - udělat ostudu skoro všude, kde se zjeví.

"Mistr bonmot" však tentokrát nenechal vyniknout svou rétorickou exhibiční vložku a omezil se na prosté prohlášení, že "nejen já (Zeman), ale i nová vláda České republiky se zcela jasně vyjádřila, že respektuje územní integritu Číny, že neuznává tibetskou exilovou vládu a že se odmítáme jakýmkoli způsobem vměšovat do vašich vnitřních záležitostí. Věříme, že se v dohledné době podaří dosáhnout mírového sjednocení s Tchaj-wanem, který považujeme za integrální součást vaší země."

Zeman během čínské anabáze připomněl, že se blíží 65. výročí navázání vzájemných vztahů a cíl jeho mise je splněný. Během své návštěvy připravil v Číně "půdu" pro uzavření strategických smluv. Za zmínku stojí připravovaná pohádka česko-čínské koprodukce Krteček a panda nebo připravovaná fúze J&T s čínskou společností CEFC, šestou největší soukromě vlastněnou společností v Číně a zároveň jednou z největších korporací na světě, která se zabývá mimo jiné finančnictvím, energetikou či infrastrukturou.

Lidská práva v Tibetu či nezávislost Tchaj-wanu jdou při obchodování pochopitelně stranou. Ostatně pro Česko to není žádná novinka. Už při dubnové návštěvě ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka v Pekingu se Česko zavázalo, že nebude podporovat tibetské úsilí o nezávislost v jakékoli podobě a že uznává územní celistvost Číny.

Česko si zkrátka zvolilo nový směr zahraniční politiky, proti které je legendární Klausova záležitost s perem v Chile nebo někdejší Topolánkova společenská únava při podpisu Lisabonské smlouvy pouhým výstřelkem hodným pubertálního gymnazisty.

Smutné je, že nový směr české diplomacie je v rozporu s respektováním základních lidských práv a svobod a de facto potvrzuje podporu komunistickému režimu, který má na svědomí miliony lidských životů.