Kulturní psycholožka Michele Gelfandová se svým týmem zkoumala rozdíly mezi tím, jak státy zvládají pandemii koronaviru. Nezabývala se však zdravotními systémy, kapacitou nemocnic, dostupností zdravotní péče, podnebím, anebo stupněm bohatství. Studovala, zda a do jaké míry jsou lidé ochotni dodržovat pravidla, která brání šíření nákazy.

Ve studii nazvané ‚Vztah mezi kulturní přísností – uvolněností: Případy a úmrtí na covid-19‘ (The relationship between cultural tightness–looseness and COVID-19 cases and deaths) dospěla k jednoznačnému závěru: Země s uvolněnějšími společenskými normami, ke kterým se řadí Česko, mají za pandemie koronaviru víc nakažených a mrtvých než země, kde mají přísnější pravidla a kde je také striktně dodržují.

Dodo, náš vzor

Výzkumná práce, kterou Gelfandová, profesorka Marylandské univerzity spolu se svým týmem publikovala v magazínu The Lancet, zahrnuje pět desítek států včetně Česka.

V následujícím grafu, který porovnává infekce koronavirem vztažené na milion obyvatel (svislá osa) s kulturní uvolněností (vodorovná osa), figuruje Česko vysoko. Hodnocení přitom pochází ze 16. října loňského roku, kdy stát ještě v Evropě nevyčníval jako odstrašující příklad nezvládnuté pandemie.

zdroj: The Lancet

Graf si zvětšíte rozkliknutím.

Ze studie vyplývá, že země s uvolněnějšími společenskými normami mají v průměru pětkrát víc nakažených a devětkrát víc obětí covidu než země, kde mají přísnější pravidla.

Gelfandová v článku pro deník The Guardian, ve kterém hodnotí výsledky své studie, píše, že obyvatelé zemí s nejhorší bilancí se chovají jako ptáci dodo.

Dodo, známý také jako blboun nejapný, byl druh ptáka, který obýval ostrov Mauricius. Podobně jako mnoho živočichů, kteří se vyvíjeli izolovaně na ostrovech bez predátorů, i dodo se choval vůči lidem nebojácně. Tato jeho vlastnost spojená s neschopností létat z něj dělala snadnou kořist – zejména námořníků. Proto byl také vyhuben.

Demonstranti proti covidovým opatřením na Staroměstském náměstí v Praze. | zdroj: Profimedia

Obdobně se podle Geflandové stávají obyvatelé západních států snadnou kořistí koronaviru. Nedokážou dostatečně změnit své chování, přizpůsobit ho novému ohrožení.

„Příběh ptáka dodo dosvědčuje, že návyky chování v jednom prostředí se mohou stát zátěží, když se prostředí náhle změní. Vědci tomu říkají ‚evoluční nesoulad‘. A tento nesoulad byl příčinou tisíců úmrtí v uvolněnějších společnostech,“ píše Geflandová v Guardianu.

Jsme v tom až po uši - a společně

Nahlíženo z Česka, je možné ukázat rozdíl na Japonsku – zemi, kde platí přísnější normy a kde mají lidé zkušenosti s přírodními katastrofami i vojenským ohrožením.

V Japonsku žije 126 milionů obyvatel a od začátku pandemie tam testy prokázaly pouze 403 tisíc nákaz a méně než 6400 obyvatel na covid zemřelo. Česko má dvanáctkrát míň obyvatel, a přitom eviduje víc než milion nakažených a přes 17 tisíc oběti covidu.

„Kolektivní hrozby (jakou je pandemie koronaviru) vyžadují ohromné množství koordinace. Dodržování sociálních norem je přitom klíčem k tomu, aby společnost krizi zvládla,“ píše se ve studii publikované v Lancetu.

Geflandová v Guardianu doporučuje, aby vlády liberálních západních států přesvědčovaly lidi ke změně chování v duchu zásady „co pro to můžu udělat sám“.

Svůj článek končí vědkyně upozorněním: „Myšlenka, že této krizi čelíme společně a také ji společně řešíme, může být cestou ven z krize... Musíme uznat, že jsme v tom spolu.“