V jaké fázi se momentálně nachází jednání (či nejednání) se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a její úhrady léčby v protonovém centrum v Praze jejím pojištěncům?

Bohužel, v současné době žádné jednání mezi protonovým centrem a VZP neprobíhá. Ředitel Zdeněk Kabátek prohlásil, že nemá o čem jednat. Požádali jsme tedy o zprostředkování schůzky předsedu správní rady a náměstka ministra zdravotnictví Petra Noska, termín byl několikrát posunut, ale nikdy ke schůzce nedošlo ani touto cestou. My jsme připravení sednout si okamžitě ke stolu, i přes urážlivou kampaň, kterou si státní zdravotní pojišťovna proti protonovému centru objednala.

VZP stále opakuje, že cena, kterou jí nabízíte, je vyšší než v Mnichově, čemuž se však bráníte. Čím si to vysvětlujete?

Nabídli jsme léčbu karcinomu prostaty a plic za poloviční cenu, než je údajný paušál v Mnichově. A dokonce je o třetinu nižší, než VZP ochotně a bez průtahů platí na fotonových pracovištích. Samozřejmě, jsou také ozařovací plány komplikovaných diagnóz, zejména u dětí, které vyžadují i přes třicet frakcí, tedy počtu ozáření. Pokud by však VZP uzavřela s protonovým centrem smlouvu, která jí přednostně garantuje péči pro její pojištěnce, dostala by se nakonec na cenu, která je pod onou uváděnou z Mnichova. Mimochodem, ředitel pražského centra, profesor Manfred Herbst, který osm let vedl mnichovské centrum, o takovém paušálu vyjádřil, mírně řečeno, závažné pochybnosti. Naopak ředitel největší radiační onkologie na světě v Pensylvánii James M. Metz nedávno uvedl, že nechápe, proč doktoři posílají děti na fotonovou terapii, když jsou k dispozici protony.

Šéf VZP Zdeněk Kabátek několikrát v médiích prohlásil, že pojišťovna zajistí protonovou terapii všem, kteří to budou potřebovat. Jaká je podle vás skutečnost?

Celý proces byl nastaven natolik komplikovaně a zdlouhavě, aby se pacient na protonovou léčbu prakticky vůbec nemohl dostat. A to nejen do pražského centra, ale ani do tolik omílaného Mnichova nebo kamkoliv jinam ve světě. Stojí za to připomenout, že léčba protonovým svazkem je ambulantní, tedy pacient a rodinní příslušníci, kteří jej doprovázejí, musí ještě počítat s nemalými výdaji na cestování, ubytování, stravu, tlumočnické služby a další náklady nesouvisejícími bezprostředně s léčbou. To představuje při dvouměsíční léčbě částku až ve statisících korun. Pro lékaře je mnohem jednodušší provést ozáření v ČR na fotonových přístrojích, než připravovat pro zahraniční pracoviště zprávy v cizím jazyce a vést s nimi komunikaci.

Kdyby Zdeněk Kabátek myslel svá slova vážně, zajistil by protonovou léčbu pro patřičný počet svých pojištěnců.  Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky (SROBF), která je v radiační léčbě nejvyšší autoritou v České republice, uvádí, že protonová terapie je mimořádně přínosná pro 10 až 15 % českých pacientů. Ročně se na ozáření posílá zhruba 30 000 pacientů. Je to tedy 3 až 4,5 tisíce nemocných, kteří by potřebovali zcela jednoznačně protonovou léčbu. VZP má asi 60 % všech pojištěných. Takže by pan Kabátek měl tuto nejmodernější a šetrnou léčbu zajistit ročně minimálně pro 1800 svých pojištěnců.