Na setkání se studenty přišel Fischer s myšlenkou „soft power“, kterou definoval tak, že „velikost země není odvozena ze síly armády, ale ze síly myšlenek, které je schopna dát na stůl.“ Evropa se prý musí osvobodit od reálpolitiky, která jí ovládala před krizí. Já ti dám toto, a ty mě za to tamto. Dokud Evropa rostla, tak to šlo, ale pak nastaly problémy a ukázalo se, že to nefunguje.  

Debata v EU se podle hradního adepta redukuje na black and white- federace a politická unie, nebo nic. „Vždycky je racionální cesta někde mezi,“ říká k tomu Fischer. „Nejsem stoupencem evropské federace. Nevidím v ní spásu pro budoucnost Evropy,“ myslí si. Nedovede si však prý představit, že by celá integrace skončila, takže je třeba hledat nové cesty.

Proto Jan Fischer přišel s vlastní vizí, jak zachránit Evropskou unii. „Můj koncept je flexibilní integrace. Minimum musí být integrováno mezi všemi. Bezpečnost, liberalizace trhu, energetika, dopravní a informační infrastruktura to je pevně integrované jádro,“ prezentoval Fischer. V dalších oblastech se mohou integrovat jen někteří. A typickým příkladem takové politiky je podle Fischera zahraniční politika. „Asi si nedovedeme představit, že bychom se dnes sjednotili v otázce Kosova,“ říká Fischer. Opačným extrémem je však prý „Evropa a la carte“, se kterým kdysi přišel John Major a podle kterého by si všichni vybírali jen to, co si přejí. To by podle Fischera vedlo k rozpadu EU.