Hladomor v letech 1932-33 postihl rozsáhlé oblasti tehdejšího SSSR od Ukrajiny až po západní Sibiř. Vyvolala ho násilná kolektivizace a nucené odvody obilí do státních sýpek, které rozvrátily do té doby fungující zemědělskou výrobu a připravily o obživu celé regiony. Přesný počet obětí nebyl nikdy zjištěn, podle odhadů jde o dva až deset milionů lidí. Na Ukrajině byl po získání samostatnosti hladomor oficiálně označen za akt genocidy.

Nálezy masových hrobů nejsou v Kazachstánu nijak výjimečné. Při hranicích s Ruskem na severu Kazachstánu byly nedávno objeveny dvě studně plné lidských ostatků, které podle pozdějších expertiz pocházejí právě z dob hladomoru. Tehdejší Kazašská sovětská republika ve 30. letech přišla téměř o polovinu svých obyvatel, kteří zemřeli hlady nebo byli násilně vystěhováni.

Krutý experiment

Pomník obětem hladomoru dnes v hlavním městě Astaně odhalil kazašský prezident Nursultan Nazarbajev. Stalinistickou kolektivizaci označil za "krutý experiment", který zničil po staletí respektovaný životní styl kočovných Kazachů. Nazarbajev zároveň vyzval k "moudrosti" při hodnocení událostí před 80 lety a řekl, že tehdejší tragédii není radno politizovat.

Podle kazašského tisku je hodnocení hladomoru v Kazachstánu citlivé politické téma. Událost, která tak výrazně ovlivnila dějiny Kazachstánu, nemůže režim ignorovat. Zároveň se obává protiruských nálad, které by mohly poškodit vztahy s Moskvou. Ta je stále hlavním kazašským strategickým spojencem.