Radost objevitele

Průzkum opuštěných budov – od zámečků přes historické vily až po nevyužívané průmyslové objekty – je vášní nejen pro samotné vyznavače urban exploration, kteří v rámci svého koníčku ujedou klidně kus světa, ale i statisíců příznivců, kteří jim fandí na internetu. Česko nevyjímaje. Průzkumníci totiž cíle svých cest dokumentují a fotografie vystavují na sociálních sítích. Jejich koníček má však svá, byť nepsaná, pravidla.

Hlavně anonymně

Zaprvé - průzkumníci zásadně neprozrazují svou totožnost, z logických důvodů. Jejich výpravy jsou často nelegální, navštěvují totiž soukromé, byť často značně zchátralé objekty a domy. A tím, že na očích "jsou a nejsou", chrání sami sebe. Na druhou stranu se dělí s ostatními o pozoruhodné zážitky z míst, kde se takřka zastavil čas.

Dalším pravidlem provozovatelů urbexu je i to, že navštíveným místům nesmí nijak škodit nebo z nich cokoliv odnášet. Nelze je tedy označovat za vandaly. Naopak. Krom své totožnosti neprozrazují ani přesnou polohu navštívených objektů, takže je brání před přílivem zvědavců a kazisvětů.

Na urbexových webech najdete maximálně komentář, že průzkumník navštívil opuštěný zámeček, hotel, nebo nádraží, pár perliček o účelu sídla a často i popis průzkumu a dojmy, které z návštěvy získal. Některá zátiší na fotkách působí i v zanedbaných kulisách tak malebně, až se nechce věřit, že to není naaranžované. Průzkumníci však zpravidla popírají, že by s věcmi jakkoliv manipulovali. 

Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Nechybí adrenalin

Urbex samozřejmě nese riziko nejen, co se střetu se zákonem týče. Řada destinací je totiž v dezolátním stavu a jejich průzkum pak vyžaduje pořádnou dávku opatrnosti. Propadnout se stropem, nebo zahučet do jámy, kde člověka najdou až za hodně dlouho (pokud vůbec), nechce nikdo.

Bezpečnostní rady a zkušenosti předávají "mazáci" nováčkům na internetu - od toho, že vyrazit na průzkum bez světla, dobrých bot, ochranných masek či pepřáku se nemusí vyplatit, až po informace o postizích, které za nelegální návštěvu hrozí. 

Tajemná postava

S urbexem se pojí legenda o jistém Philibertovi Aspairtovi, vrátném jedné z pařížských nemocnic, který se za časů francouzské revoluce ztratil v pařížských katakombách a tam také zemřel. Údajně ho našli až o 11 let později a na stejném místě pohřbili, což dodnes připomíná náhrobek.

Identifikovali ho prý podle kroužku na klíče. Dodnes se spekuluje, zda jde o skutečnou postavu. V digitálním archivu města je záznam o jistém Philibertovi Asperovi, jehož tělo objevili počátkem 19. století právě v katakombách poté, co byl dlouhé roky pohřešován. Dodnes ale není jasné, zda jde o stejného muže.

Opuštěná nemocnice. Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Pro prozkoumávání města měl slabost i spisovatel Walt Whitman, který v 60. letech 19. století napsal článek o průzkumu opuštěného brooklynského tunelu. V roce 1921 zase umělci André Breton, Paul Éluard, Francis Picabia a Tristan Tzara uspořádali nejspíš první, tajnou, organizovanou urbexovou výpravu, jejímž cílem byl opuštěný kostel svatého Juliána v Paříži.

Největší boom urban exploration však propukl s nástupem 70. let, kdy vznikly skupiny objevitelů jako Suicide Club v San Francisku, melbournští průzkumníci kanálů Cave Clan, nebo ruští Diggers of the Undeground Planet.