Komentář: Ukrajina, po sestřelu: Tři poznámky k tragické události
A budu zas za rusofoba, jenže v tomto případě je to opravdu tak jednoduché. Dám úplně stranou všechny úvahy o tom, zda Rusko (= Putin, on v této zemi velí a o tom snad žádné pochyby nejsou) dodává tzv. separatistům zbraně nebo ne, zda tam posílá vojáky nebo ne, zda to financuje nebo ne, zda tam má svoje specialisty nebo ne, zda separatisté podléhají ruskému velení nebo ne, zda přes hranici proudí nejrůznější (materiální, vojenská, technologická, informační…) podpora z Ruska nebo ne. Informace o tomto si najděte sami – je jich hodně, i když samozřejmě najdete zdroje, které si naprosto odporují.
(Přesto si dovolím jednu informaci, která je z posledních dní a je přímo od „rebelů“: poté, co ukrajinská armáda odřízla Doněck od cest na východ, od zásobovacích tras směrem na Rusko, uznávají sami rebelové, že jde o "velký strategický úder".)
Ale opravdu toto dejme stranou.
Když vznikla samostatná Ukrajina, uzavřely státy USA, Ruská federace a Velká Británie úmluvu navázanou na závazek Ukrajiny vzdát se jaderných zbraní; je to jednoduchý text, podepsaný v Budapešti v prosinci 1994, originál je zde. Tyto státy uznávají a zavazují se respektovat nezávislost, suverenitu a existující hranice Ukrajiny. Zavazují se dále nikdy nepoužít sílu či ani hrozbu síly vzhledem k Ukrajině (tedy ani k "ochraně ruskojazyčného obyvatelstva!"), a dokonce se zavazují nepoužívat ani žádné ekonomické nástroje k prosazení svého vlivu nad Ukrajinou.
Rusko (=Putin) v argumentaci používá pojmy o "svých zájmech". Zájmy může mít jaké chce, ale jednou stát, kterému velí, podepsal tuto smlouvu – a Rusko ji nevypovědělo, takže nadále platí! – a tato smlouva je v podstatě "odzbrojením" Ukrajiny výměnou za to, že ji velmoci budou chránit, i když se to týká převážně jaderných zbraní. Zájmy jistě může mít kdo chce jaké chce, někdo sbírá brouky a jiný se rád poohlíží po cizích územích, ale tady se jedná o zásadní smlouvu mezi Ruskem a Ukrajinou (USA a GB jsou tam víceméně jen v pozici "supervizorů", jsou od Ukrajiny daleko), která je, samozřejmě a evidentně, porušována každý den.
Ale to pořád ještě není to podstatné.
Vladimír Putin vystupuje v médiích jako velký mírotvůrce, jako člověk, kterému záleží na míru. Jestli dobře rozumím slovu mír, pak jde o to, že se nestřílí, že se nezabíjejí lidé a neničí budovy. Pokud by Putin skutečně chtěl na východní Ukrajině mír, dosáhl by jej vydáním jediného pokynu už před třemi měsíci. Stačilo jednoduše uzavřít hranici (spolu s ukrajinskými pohraničními silami), na což má ruská armáda sil víc než dost – a nikdo z dobrodruhů toužících po vlastním pašalíku v doněcké a luhanské oblasti by si nedovolil ani nasprejovat protiukrajinský nápis na zeď.
A ještě nejsme u konce. Putin mohl kdykoli – před měsícem, před týdnem – zarazit eskalující konflikt. Můžeme klidně uznat, že na začátku se mylně domníval, že tyto oblasti povstanou jako jeden muž, že obyvatelstvo se postaví za báťušku a bude drtivou většinou prosazovat připojení k Rusku nebo vznik kvazistátu, a že tedy neuškodí, když jim v tom trošku pomůže. (Už to je samozřejmě prasárna, ale budiž). Ukázalo se, že se zmýlil – měl kdykoli možnost se stáhnout zpět, zablokovat hranice, říci svým velitelům, ať přestanou velet. Povstalecké hnutí by se rozpadlo během pár dnů. Putin je přitom jediným člověkem na této planetě, který byl, je a i nadále bude schopen konflikt a další umírání lidí ukončit jediným telefonátem. Nečiní tak.
Putin tak nečiní a proto je za smrt tří set cestujících, ať už letadlo sestřelil kdokoli (!), přímo a osobně zodpovědný.
Fašisté, teroristé, a tak dál
Druhá poznámka se týká obviňování z fašismu, terorismu a podobně. Fašismus je příliš silné slovo, aby jej bylo možné brát nalehko, a proto stojí za to si trošku probrat historii.
Ukrajina – a stejně tak vedle ní ležící Bělorusko – jsou země či území, které v uplynulém století trpěly v Evropě snad nejvíce. Před druhou světovou válkou je ničil Stalin více než kohokoli jiného: nejdříve v době gulagů, dále pak v době hladomoru, kdy nechal cíleně umřít přes 3 milióny (zejména) Ukrajinců hlady, a následně pak v době tzv. Velkého teroru, kdy prováděl především čistky vyšších vrstev obyvatelstva jejich fyzickou likvidací. (Pro představu, jak to probíhalo: do obce či městečka přijela tzv. trojka, což byl místní tajemník komunistů, místní prokurátor a funkcionář NKVD. Ta měla kvótu, kolik lidí je potřeba zabít – sto, dvě stě. Protože symbolem stalinismu bylo "překračování kvót", trojka vždy kvóty překročila. Trojka odsuzovala lidi tempem cca 1 člověk za minutu, tresty byly pouze dva: smrt nebo gulag. Smrt byla častější, asi v 73% případech, a vykonávala se hned).
Rusko ještě před druhou světovou válkou, což dnes mnozí zapomínají, část Ukrajiny vojensky a násilně obsadilo, a to při tzv. posledním dělení Polska. (Tehdy to bylo území Polska, se smíšeným polsko-ukrajinským obyvatelstvem, dnes je to území Ukrajiny a Běloruska). Následovalo samozřejmě další vraždění.
Zkusme si představit, jak by se národ po těchto postupech – které byly právem později uznány za genocidu – k bratrům Rusům choval? (Stalin pochopitelně podobně likvidoval i vlastní lidi, jenomže procentuálně byly ztráty na Ukrajině a Bělorusku násobně větší, a hladomor byl čistě ukrajinsko-běloruský fenomén, který se Ruska nedotkl). Představme si, že by se někdo takto choval k naší zemi – nevítalo by pak mnoho lidí dalšího tyrana, Hitlera, jako "osvoboditele" a nepřiklonilo by se k jeho ideologii?
Následovala pak nacistická invaze do Ruska, provázená další, ještě větší likvidací obyvatelstva na těchto územích. Kromě kompletní likvidace židovské populace, která většinou tvořila v těchto zemích elitu (řemesla, intelektuálové, obchod) se Hitler rozhodl zničit města a vytvořit z těchto zemí zaostalé, rurální oblasti, ve které by byly pouze vesnice-farmy zásobující Říši obilím. U nás máme Lidice – nesmyslně vyvražděnou a se zemí srovnanou obec, ale na Ukrajině a Bělorusku byly takovýchto Lidic stovky. Kompletní zničení obcí – z podezření na partyzány, nebo jen z plezíru, někde stála v cestě a podobně – zde bylo na denním pořádku, vybíjení obyvatel se provádělo často zvláště surovým způsobem (např. zahnáním do stodoly a zapálením).
Válka samozřejmě přinesla formou "collateral damage" smrt dalším stovkám tisíc civilistů – při bombardování, přichomýtnutí se k vojenskému konfliktu, opět hladem (veškeré zásoby šly vojskům, ať té či oné strany), a bohužel klid nenastal ani po ukončení války. Stalin pokračoval ve svém vraždění, tentokrát si coby proslulý paranoik usmyslel, že v podstatě každý, kdo žil nějakou dobu na území ovládaném nepřítelem, kolaboroval či aspoň kolaborovat mohl či chtěl (tj. "zločin mysli") a je potřeba jej potrestat, no a tresty znal jen dva, smrt nebo gulag. (I podíl Ukrajinců a Bělorusů na vojenských obětích je procentuálně daleko vyšší než u Rusů; zatímco přes obě tyto země se fronta nejničivější války přehnala kompletně a hned dvakrát, území Ruské federace bylo obsazeno jen asi z 5% a na kratší dobu – trpělo spíše tím, že coby týlové území byla celá jeho ekonomika přetvořena na válečnou výrobu. Samozřejmě i zde byly příklady obrovského utrpení a obětí, jmenujme Leningrad a Stalingrad.).
Tuto příšernou historii uvádím ze zřejmého důvodu. Ukrajina je stát, který byl v době nedávné – stále ještě žijí pamětníci a očití svědkové, neexistuje rodina, která by neměla mezi předky oběti těchto krvavých lázní! – strašlivým způsobem ničen. Především byla v několika vlnách zbavována všech elit, cíleně a záměrně. Kdo měl nějakou školu, mohl si jít rovnou jít kopat hrob. Náhrada elit trvá dlouhou dobu – vidíme to ostatně i u nás, kde jsme prošli podobným vývojem, naštěstí ne násilným, ale samovolným odchodem do zahraničí. Elita nevzniká samovolně, ale musí ji někdo vychovat, ale kdo, když všichni učitelé jsou mrtvi? Morálka se tvoří přes morální vzory, ale jak, když všechny morální vzory jsou v hrobech?
Nelze se tedy divit, když nálady mezi ukrajinskou populací jsou silně protiruské (proti zemi, kde Stalin, hubitel ukrajinského národa, má stále sochy a pojmenované ulice v každém městě) a že se zde obdivuje Bandera (což byl standardní nacionalista a nic víc)? Ukrajina je země, která se teprve buduje a tvoří, která si teprve vytváří svoje nové elity a morální vzory – nesuďme ji proto příliš přísně. A ostatně, jen asi tři procenta podpory pro ultrapravicový (až fašizující) Pravý sektor vyznívají spíše pozitivně – ve srovnání s 20,5% volebních hlasů pro podobně vyprofilovaný maďarský Jobbik.
Sestřel urychlí konec konfliktu
Je nekorektní v tomto případě připomínat rčení, že všechno zlé je k něčemu dobré, ale smrt stovek nevinných cestujících v civilním letadle dle mého názoru urychlí konec konfliktu, a to, opět, bez ohledu na to, kdo jej sestřelil, čí raketou a zda se vůbec něco vyšetří. Tragická událost a její pokračování – například to, že v místě dopadu se standardně rabuje z trosek a z pozůstatků, že není možné oběti standardně pohřbívat atd. – povede k silnému tlaku na ukončení konfliktu, a to jediným možným směrem, k obnovení ukrajinské svrchovanosti nad územím.
Zejména po tomto konfliktu je už extrémně těžké pro kohokoli prosazovat představu, že by na území doněcké a luhanské oblasti mohly vzniknout nějaké "autonomní" oblasti řízení místními dobrodruhy (dejme opět klidně stranou jejich řízení a financování z Ruska). I pro Putina – pro kterého mimochodem tento sestřel musel být těžkou ranou, jistě ihned pochopil, že se jedná o průšvih prvého řádu pro jeho politiku – bude těžké před západním světem obhajovat, proč nekoná jako skutečný mírotvůrce, proč se konečně nezrealizuje ukončení konfliktu. Vedle dalších kol sankcí nepochybně jedou i diplomatická jednání a neveřejné rozhovory mezi Putinem a šéfy Západu, a Putinova pozice je slabší a slabší: paramilitární oddíly separatistů stále více vyhlížejí jako bandy zdivočelých magorů vymykající se jakékoli kontrole (odposlechnutá věta z telefonátu "co dělá kurva malajsijské letadlo nad naším územím" je perlou, která nebude zapomenuta) a i kdyby stále a do krve zatloukalaktivní pomoc těmto lidem, bude hůře obhajovat i prostou nečinnost. Stále jsem, tak jako mnozí další, názoru, že Putin, ač krajní narcis a egoman, není blázen a politický sebevrah – a toto už je situace, která poškozuje i jej osobně.
Tragédie sestřeleného letadla tak paradoxně přiblíží, možná velmi podstatně, ukončení války a zachrání stovky, možná tisíce dalších životů.
Článek původně vyšel na webu Bloc.cz
Kurzy
Finance
Kurzovní lístek: 21.12.2024 Exchange s.r.o.
EUR | 25,110 | 25,190 |
USD | 24,020 | 24,140 |