I když přísné bezpečnostní limity stanovené pro venkovní aktivity po havárii elektrárny Fukušima v roce 2011 už byly zmírněny, obavy rodičů i zažité zvyky stále drží děti uvnitř. A následky už se začínají objevovat. Děti slábnou, chybí jim koordinace, některé neumějí dokonce ani jezdit na kole a projevují se i citové dopady, varují oficiální školští činitelé a učitelé.

"Jsou tu děti, které jsou velmi ustrašené. Než cokoli snědí, ptají se: 'A není v tom radiace?' a my je musíme ujistit, že je to v pořádku, že to mohou sníst," řekl Micuhiro Hiraguri, ředitel školky v Korijamě, asi 55 kilometrů západně od jaderné elektrárny ve Fukušimě.

Děti z blízkého okolí zničené elektrárny při výuce | zdroj: Isifa.com

"Ale některé by si opravdu, opravdu rády hrály venku. Říkají, že by chtěly na pískoviště dělat si bábovičky. A my jim musíme říkat: 'Ne, je nám líto. Můžete si hrát na pískovišti, ale jenom uvnitř'," dodal. 

15 minut pobytu venku denně

Po zemětřesení a cunami 11. března 2011 způsobila série explozí a roztavení přehřátého jádra reaktoru nejhorší jadernou katastrofu za posledních 25 let. Zamořila radiací rozsáhlou plochu Fukušimy, zemědělské oblasti proslulé svou rýží, hovězím či broskvemi. 

Město Fukušima, 60 km od elektrárny | zdroj: Isifa.com

Okolí 30 kilometrů kolem elektrárny bylo vyhlášeno zapovězenou zónou, což vyhnalo na 160.000 lidí z domů, kde rodiny některých z nich žily po celé generace. Další oblasti, kde hladina radiace nebyla tak kriticky vysoká, přijaly řadu opatření včetně například výměny půdy v parcích a na školních hřištích, dekontaminaci veřejných prostor jako jsou chodníky a omezení doby, po kterou si děti mohou hrát venku. 

V Korijamě město krátce po katastrofě doporučilo, aby děti do dvou let věku netrávily denně venku déle než 15 minut. Děti ve věku od tří do pěti let měly omezit pobyt venku na maximálně 30 minut denně. 

Každé dítě ví, co je radiace

Tyto limity byly zrušeny v říjnu loňského roku, ale mnoho školek a jeslí je nadále dodržuje, protože si to tak přejí rodiče. Jedna z matek na vnitřním hřišti se nechala slyšet, jak nabádá své děcko: "Snaž se vyvarovat venkovního vzduchu." A už tříleté děti znají slovo "radiace". 

Hladina radiace podle měření kolem školky v Korijamě klesla, ale stejně je řada rodičů nervózní z představy, že by si jejich děti měly hrát venku. "Snažím se jim bránit chodit ven a otevírat okna," řekla čtyřiatřicetiletá Ajumi Kanetaová, která má tři syny. "Kupuju jídlo z oblastí hodně vzdálených od Fukušimy. To je teď náš normální život." 

10 kilometrů od elektrárny, 3 roky poté | zdroj: Getty Images

Stres, apatie, zpomalené reakce a obezita

Nedostatek hraní venku si však na dětech vybírá daň jak tělesně, tak duševně. "V porovnáním s obdobím před katastrofou je tu znát propad ve výkonnostních testech, v takových věcech, jako je síla, běh či hod míčkem," řekl oficiální činitel Tošiaki Jabe. 

Každoroční průzkum školské rady prefektury Fukušima zjistil, že děti z této oblasti váží víc, než je národní průměr, v prakticky každé věkové skupině. U pětiletých dětí byl rozdíl o zhruba půl kilogramu, u šestiletých chlapců rozdíl stoupl na kilogram a jedenáctiletí chlapci byli téměř o tři kila těžší. 

Stres se u dětí podle Hiraguriho projevuje ve vyšším počtu strkanic, hádek a dokonce i v náhlém spouštění krve z nosu. "Je tu spousta dětí, které reagují zpomaleně, nic je nebaví dělat," řekl. "Sám si občas říkám, jestli je vůbec v pořádku nechávat děti ve Fukušimě. Ale jsou tu lidé, kteří nemohou odejít. A pro ty musím udělat všechno, co je v mých silách," dodal. 

Mladý designér ve městě Fukušima, 60 km od elektrárny | zdroj: Isifa.com