Z iniciativy profesora Williama Goetzmanna publikovala v červenci prestižní americká škola managementu Yaleovy univerzity anglickou verzi této teze, jejímž autorem je profesor historie práva na Toulouské univerzitě Germain Sicard a která byla poprvé zveřejněna před 63 lety.

"Historie hospodářství klade vznik akciových společností do 17. století, a to do Amsterodamu a do Londýna, kde vznikaly východoindické společnosti," uvádí Sébastien Pouget, profesor ekonomické školy v Toulouse, v jejímž čele stojí laureát Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2014 Jean Tirole.

"Mezinárodní společenství si nyní může uvědomit, že historie akciových společností začala v Toulouse už koncem středověku, přesně v roce 1372," říká Pouget.

Podél řeky Garonny rostl od 12. století počet mlýnů na obilí. Aby mohli realizovat tak významné investice a čelit nebezpečí záplav, sdružili se někteří mlynáři do společnosti Les Moulins de Bazacle, po níž brzy následovaly další.

Na základě struktury nazývané společné právo majetkové drželi její účastníci (akcionáři) takzvané uchaux, tedy akcie těchto mlýnů, které mohli prostřednictvím notáře nakupovat nebo prodávat a které jim přinášely zisky v podobě obilí nebo peněz, uvádí Sicard.

"Zhodnocování těchto podílů záviselo na očekávaných dividendách a různých rizicích, jako byly morové epidemie, války nebo záplavy," konstatuje Pouget, který odhaduje roční zisk na asi pět procent hodnoty akcií.

Akcie drželi obchodníci, bankéři či kláštery, ale také francouzský král František I., který svůj podíl počátkem 16. století prodal jednomu toulouskému obchodníkovi. Velkou zvláštností na tehdejší dobu bylo to, že akcionáři byly i ženy.

Všichni tito podílníci se každoročně scházeli na generální radě akcionářů, kde volili radu regentů, obdobu dnešní správní rady, a ta pak vybírala vedení.

"Mlýny především zaručovaly omezenou zodpovědnost akcionářů, to znamená, že nemohli přijít o více, než činily jejich investice. To bylo rozhodujícím měřítkem pro přilákání investorů," zdůrazňuje Pouget.

Zrod těchto společností zapadá podle Germaina Sicarda do tehdejšího místního kontextu. Kapituly a konzulové, kteří spravovali město poměrně nezávisle na ústřední moci, vytvořili místní právo, které usnadňovalo obchod. To se tehdy nazývalo Toulouská republika.

Na rozdíl od dalších struktur objevujících se v téže době přetrvaly mlýny více než šest století. V roce 1888 se změnily ve vodní elektrárnu. Ta byla v roce 1946 znárodněna a pak se stala součástí státního podniku Électricité de France (EDF). Ještě dnes dodává elektřinu pro 3000 osob.

Takové fungování mlýnů se nerozšířilo do zahraničí, pravděpodobně proto, že cena za transakci akcií byla vysoká a na jiných územích mohla ve středověku podle vědců dosáhnout až deseti procent jejich hodnoty.

"Tento předobraz moderních společností zůstal dosti ojedinělý," soudí univerzitní profesor Ludovic Cailluet. "Až do poloviny 19. století velmi omezovala rozvoj akciových společností legislativa, ale v okamžiku průmyslové revoluce začaly převládat," připomíná.