Erik Tabery a Ivana Svobodová v článku Se Zemanem spojme se v týdeníku Respekt píší, že to, že Jiří Dienstbier nejspíš novou stranu zakládat nechce, „je pochopitelné i z čistě politických důvodů: nová strana by to měla na zdejším obsazeném ‚trhu s politikou‘ těžké a volby se konají už za rok.“ Jenže je ten trh opravdu tak obsazený? Obsazuje ho nenápaditá a téměř striktně ekonomicky zaměřená ODS, nebo ČSSD, která na sjezdu ukázala, že se nijak měnit nehodlá, nebo snad strana komunistická?

Autorovi tohoto textu se zdá — a proto se ho rozhodl napsat — že se tady přehlížejí dvě věci:

a) Že je tady velké množství voličů s velmi podobným (a proto ke kompromisu vybízejícím) politickým přesvědčením, kteří by se dali charakterizovat takto: Ti, kdo by volili ČSSD, kdyby představovala moderní levicovou stranu skandinávského typu; ti, kdo by volili Stranu zelených, kdyby byla důslednější a aktivnější; a v neposlední řadě mnoho voličů Karla Schwarzenberga v prezidentských volbách (tyto skupiny se samozřejmě částečně překrývají).

b) Že je na české politické scéně bohužel jen tak roztroušeno několik výrazných a slušných osobností, které těmto skupinám voličů odpovídají. Namátkou: právě Jiří Dienstbier, Eliška Wagnerová, Jiří Pospíšil, Táňa Fischerová a koneckonců i Karel Schwarzenberg.

Jak je z uvedených jmen vidět, tohle by nebyla žádná strana typu Věci veřejné. Že by hned několik z těchto lidí mělo velký potenciál být dobrým příštím prezidentem (nejvíce asi první dva jmenovaní) je pak už jen příjemným bonusem.