Větší mediální pozornosti se dočkaly dosavadní závěry stále vyšetřující australské královské komise, která zveřejnila konkrétní statistiky zneužívání nezletilých. Mezi lety 1980 a 2015 komise napočítala celkem 4400 obětí ve více než tisícovce katolických institucí. Od roku 1950 bylo sedm procent všech australských katolických kněží obviněno ze sexuálního zneužívání, přičemž v nejhorších diecézích jako Sale, Sandhurst, Port Pirie, Lismore a Wollongong, se obvinění týkalo až patnácti procent z nich.

Ještě rozšířenější bylo zneužívání mezi řádovými bratry, zodpovědnými za internátní školy, dětské domovy a další mládežnické instituce. Obviněna byla pětina všech maristů, skoro stejné množství salesiánů a neuvěřitelných čtyřicet procent milosrdných bratří. Průměrný věk obětí byl 10,5 let u dívek a 11,6 let u chlapců.

"K mému velikému smutku a veliké hanbě bylo v celé Austrálii od roku 1950 ze zneužívání obviněno 384 diecézních kněží, 188 řádových kněží, 597 řádových bratří a 96 jeptišek," připustil arcibiskup ze Sydney Anthony Fisher. Obvinění se týkala i stovek zaměstnanců v církevních službách.

Australská čísla jsou ještě víc zdrcující než ze Spojených států, kde bylo podle závěrů studie John Jay College of Criminal Justice vzneseno obvinění z pohlavního zneužívání vůči 4 392 kněžím, tedy přibližně čtyřem procentům katolického kléru působícího mezi lety 1950 a 2012.

"Nejde jen o historickou událost. Není to pouhá smutná historka z minulosti," prohlásil před shromážděnými poslanci australský ministerský předseda Malcolm Turnbull. "Je to připomínka nám všem, abychom v každém koutu našeho státu a za jakýchkoli okolností ochraňovali ty nejslabší z nás - děti."

Dvě stovky chlapců v rukou jediného kněze

I vyšetřovací komise severoirské vlády narazila na závažné případy zneužívání, přestože informovala také o hrůzných činech v nekatolických institucích, například v nechvalně proslulém domově pro chlapce Kincora, kde se pedofilním aktivitám oddával třeba prominentní protestantský loajalista William McGrath.

Rozsáhlé případy pohlavního zneužívání byly potvrzeny v dětských domovech spravovaných milosrdnými sestrami v Belfastu a Derry, v dětském domově Rubane a v polepšovnách St. Patrick a Rathgael.

Nejkřiklavějším katolickým pedofilem v Severním Irsku je ale bezpochyby premonstrátský kněz Brendan Smyth, jenž za svou čtyřicetiletou církevní kariéru stihl podle vlastního doznání zneužít přes dvě stě (sic) chlapců.

Vyšetřovací komise pod vedením sira Antonyho Harta došla k závěru, že k tomu měl příležitost díky komplicitě vlastního řádu a nejvyšších pater katolické hierarchie. Premonstráti Smythe opakovaně odmítli vyloučit, přemísťovali ho po celém Severním Irsku a mimo něj a poté, co byl v roce 1991 vyslýchán a krátce zadržen britskými úřady, mu několik let pomáhali ukrývat se v sousedním Irsku a ještě ho doporučili na místo kaplana ve dvou zdejších katolických nemocnicích.

Smyth byl zatčen a vydán na sever teprve roku 1994 a po smrti byl pohřben na půdě premonstrátského kláštera Kilnacrott.

Dobré jméno církve nade vše

Podobně obvinění proti Smythovi pravidelně ignorovaly klíčové církevní autority. "Pro premonstráty a další zodpovědné osoby v církvi mimo řád samotný bylo po celou dobu nejvyšší prioritou dobré jméno církve, nikoli zájem dětí zneužitých otcem Smythem," píše se ve zprávě zveřejněné komisí.

Komplicita nejvyšších pater katolické církve přitom není ničím specifickým pro Severní Irsko nebo zmiňovanou Austrálii. Přemisťování podezřelých kněží a řeholníků z jedné farnosti do druhé se ukázalo jako běžná praxe prakticky v každé zemi, kde se uskutečnilo nezávislé vyšetřování případů sexuálního zneužívání. Naopak ti, kteří na problémy upozorňovali, bývali zpravidla potrestáni.

Živoucím příkladem je dominikán a doktor církevního práva Thomas Doyle, jeden ze svědků v australském vyšetřování a dlouholetý obhájce obětí sexuálního zneužívání. V roce 1985 se jako pracovník vatikánské ambasády podílel na vzniku rozsáhlé zprávy o pedofilii.

Zpráva se podle něj dostala až do rukou Jana Pavla II. Tehdejší papež, nedávno prohlášený za světce, žádné konkrétní kroky proti podezřelým neučinil. Zato otec Doyle byl nedlouho poté odvolán ze svého místa na ambasádě.

Naposté převrácení hodnot

Toto chování církve v různých částech světa Thomas Doyle vysvětluje naprostým převrácením hodnot. Instituce jako taková byla důležitější než osud zneužitého dítěte - nebo stovek a tisíců dětí. "Ochrana instituce církve je nadevše," nechal se Doyle slyšet před australským parlamentem. "Biskupové musí za každou cenu chráněni před veřejným zostuzením a před snížením autority v očích komunity."

Dnes církevní hodnostáři v Severním Irsku, v Austrálii a v dalších postižených zemích zpravidla vyjadřují hlubokou lítost nad vykonanými činy a zaklínají se, že se nebudou opakovat.

"Chci se ještě jednou co nejupřímněji omluvit obětem kriminálního chování některých z našeho středu," reagoval například arcibiskup z Canberry Christopher Prowse. "Mohu vás ujistit, že jsem v arcidiecézi přijal všechna opatření, aby se hrůzné zločiny nemohly opakovat."

Julian Porteous, arcibiskup z Hobartu, zase napsal obětem otevřený dopis s prosbou o odpuštění otištěný v místních novinách. Australská biskupská konference ustanovila Radu pro pravdu, spravedlnost a smíření, jež by v ideálním případě měla spolupracovat s královskou vyšetřovací komisí při odhalování skandálů, a jednotlivé diecéze zřizují své vlastní instituce pro prevenci zneužívání.

Nulová tolerance nestačí

Faktem je i to, že papež František není Jan Pavel II. O zneužívání jako o významném problému mluví veřejně a hlásá "nulovou toleranci". Setkává se oběťmi, posílil kontrolní mechanismy a přikázal nahlašovat případy příslušným úřadům. Jím zřízená Papežská komise na ochranu nezletilých má podávat návrhy na zlepšení současného systému a zabývat se i konkrétní situací v jednotlivých církevních provinciích.

Podle četných kritiků to ale nestačí.

"František toho proti pedofilii uvnitř církve ve skutečnosti neudělal mnoho. Z jakého důvodu tomu tak je nedovedu posoudit. Zřejmě se setkává s výrazným vnitřním odporem, jak tomu bývá ve všech jeho pokusech o změnu," domnívá se italský novinář Emiliano Fittipaldi. Zároveň tvrdí, že papež slibující "nulovou toleranci" na důležitá místa v církevní hierarchii jmenoval osoby zodpovědné za zametání pedofilních skandálů pod koberec.

Za příklad mu slouží tři kardinálové: George Pell z Austrálie, Francisco Javier Errázuriz Ossa z Chile a Oscar Madariaga z Hondurasu. Všichni tři mají za sebou problematickou minulost - a všechny tři papež František povýšil. Kardinál Pell, jenž v minulosti přiznal svou nečinnost po oznámení pedofilního chování a sám byl obviňován z obtěžování mladých chlapců, se dokonce z Františkova pověření stal šéfem vatikánských financí.