Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým byla zamítnuta žaloba na ochranu osobnosti brněnského právníka Michala Kincla na poslankyni Martu Semelovou (KSČM). Kincl, mj. člen TOP 09, se u soudu domáhal omluvy za její výroky o prospěšnosti komunistické Státní bezpečnosti, o přiznané vině Milady Horákové, o sovětské okupaci Československa jakožto internacionální pomoci a o pozitivním významu Vasila Biľaka pro československé dějiny.

Důvodem pro zamítnutí žaloby bylo zejména to, že výroky Marty Semelové se netýkaly Michala Kincla, nemohly tedy jemu osobně způsobit újmu. Soudce Tomáš Novosad ovšem připustil, že část výroků by se mohla dotknout potomků Milady Horákové; tím však Kincl není.

Osobnost jako souhrn odlišností

České právo poskytuje osobnosti ochranu. Termín osobnost je relativně složité definovat, ale pro účely její ochrany je pojímána jako souhrn individuálních rozdílů, které odráží každé individuum.

Jde tedy o soubor hodnot, postojů, vzpomínek, sociálních vazeb, zvyků a dovedností, jakož i fyziognomických a materiálních projevů dané individuality.

Podle některých teorií je celá osobnost utvářena kulturním prostředím, v němž individuum žije. Některé aspekty jsou však sdíleny všemi kulturami.

Mnohočetnosti projevů jednotlivých stránek lidské osobnosti odpovídá i myslitelné široké spektrum možných neoprávněných zásahů proti některé z těchto složek osobnosti.

V odlišnosti jsem teprve člověkem

Úkolem předpisů na ochranu osobnosti je zabezpečit respektování osobnosti fyzické osoby a její všestranný svobodný rozvoj.

V tomto jednotném rámci práva na ochranu osobnosti existují jednotlivá dílčí práva, která zabezpečují ochranu jednotlivých hodnot (stránek) osobnosti fyzické osoby jako neoddělitelných součástí celkové fyzické a psychicko-morální integrity osobnosti.

Zákon zmiňuje některé stránky osobnosti, kterým se poskytuje ochrana. Jde o právo na jméno, právo na podobu, právo na čest a důstojnost, právo na slovní projevy osobní povahy a právo na osobní soukromí.

To jsou také ty stránky osobnosti, do nichž bývá zasahováno nejčastěji. Nejde však o výčet taxativní, ale demonstrativní.

Kde sídlí čest a spravedlnost?

Soudy v případě Marty Semelové vycházely z tohoto tradičního katalogu dílčích osobnostních práv. Nasvědčuje tomu i uvedení onoho důvodu zamítnutí žaloby, který vychází ze zkoumání, zda Michal Kincl je, či není potomkem Milady Horákové. A následné dovození, že coby ne-potomek nemá aktivní legitimaci k podání žaloby (není tím, kdo ji může podat).

Soudy tedy očividně vycházely z toho, že výroky Marty Semelové mohly zasáhnout do cti a důstojnosti Milady Horákové, a v tomto ohledu Michal Kincl skutečně aktivně legitimován není.

Zcela však opomněly důležitou složku lidské osobnosti, kterou je smysl pro spravedlnost. Lidé jsou jediným živočišným druhem, který má tento cit vyvinutý.

Cit pro spravedlnost v sobě obsahuje i imperativ, že bezpráví musí být potrestáno, a to i tehdy, když to není pro trestajícího výhodné.

Pokud jsou lidé vystaveni neférovému jednání, aktivuje se jejich dorzolaterální prefrontální kortex, což je část mozku, přesněji jeho kůry, která je hned za našima očima a čelem.

Tato oblast má spolu s kortexem orbitofrontálním “na svědomí” i další lidské vlastnosti, které vypovídají o morálce; například smysl pro čestné jednání, přípustnost lži a podobně. Ovlivňuje rovněž tendenci člověka jednat pouze ve vlastním zájmu. (Jen se zatím neví, zda je nám sobecké jednání přirozené a “etická” mozková centra jeho projevy potlačují, nebo zda je sobeckost odpudivá generálně, a teprve vlivem okolností se učíme naopak potlačit toto mravní přikázání.)

Zmíněná část mozku je tedy "odpovědná" za lidskou morálku a není možno tvrdit, že by neformovala lidskou osobnost.

Součástí osobnosti je i porovnávání nákladů a výhod plynoucích z férovosti jednání, které potlačuje základní instinkty.

Velebení duchem chudého kolaboranta

Cit pro spravedlnost, jakožto součást osobnosti, však soudy v případě sporu právníka Kincla a poslankyně Marty Semelové zcela opominuly.

Nezabývaly se otázkou, zda její výroky, obhajující tajnou policii utlačující vlastní obyvatele, justiční vraždu, ozbrojenou a krvavou okupaci vlastní země nebo jejího spolustrůjce Biľaka, tohoto intelektuálně inferiorního kolaboranta s okupační mocností, skutečně nemohly zasáhnout do práva na ochranu citu pro spravedlnost. A zde už klidně citu pro čest a fair-play, jakožto jedné ze složek osobnosti právníka Michala Kincla.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Autor je advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.