Hrnková mánie ale vyvolala i méně ekologické a udržitelné chování. Lidé se chlubí, že jich vlastní desítky. Když společnost Target vydala speciální edice, včetně velmi žádané "Starbucks verze", způsobilo to malou tlačenici. A krom toho někteří strážci nejnovějších trendů tvrdí, že móda hrnků Stanley už je za zenitem.

"Někteří mileniálové nebo příslušníci generace Z už se je stydí nosit," řekla Casey Lewisová, která píše zpravodaj o trendech After School. "A všichni víme, co se stane," dodala. Budou ležet nevyužité, bude se na ně prášit na poličce nebo ve sklepě, anebo "v nejhorším případě skončí na skládce".

Šílení po hrncích Stanley je příběh o tom, jak se marketing, influenceři a síla sociálních médií spojily a vytvořily kulturní fenomén. Odhaduje se, že se v roce 2023 prodalo deset milionů termohrnků Quencher s brčkem a celkové tržby společnosti Stanley za loňský rok dosáhly 750 milionů dolarů, přičemž v roce 2020 to bylo méně než 100 milionů dolarů.

Termohrnky této značky se běžně prodávají za 35 až 45 dolarů (asi 820 až 1050 korun), ale mohou se přeprodávat za mnohem více. Hashtag #StanleyCup má na na TikToku miliardy zobrazení.

Tento trend je však také příkladem toho, jak se rostoucí vesmír ekologických výrobků - věcí původně uváděných na trh jako udržitelné - může stát spouštěčem prostého nakupování a hromadění dalších, což potenciálně vymaže původní zamýšlený přínos těchto výrobků pro životní prostředí.

Věšáky na chodbě bytů a domů máme přeplněné taškami, které nás mají zachránit před pohromou jednorázových igelitek. V kredencích se hromadí podivné pomůcky, jako jsou skládací ocelová brčka nebo opakovaně použitelné nádoby na jídlo, které mají omezit spotřebu těch jednorázových.

"Smysl opakovaně použitelného hrnku spočívá v tom, že teoreticky potřebujete jen jeden. A tímto jedním opakovaně použitelným hrnkem nahradíte desítky nebo dokonce stovky jednorázových šálků, lahví a kelímků," řekla Sandra Goldmarková z katedry klimatologie Kolumbijské univerzity. Ale pokud si člověk koupí hodně takových hrnků, "musí vypít hodně vody", dodala, "aby vykompenzoval dopad jejich výroby na životní prostředí".

Výrobky, které se označují jako udržitelné, jako například termohrnky Stanley, mají tendenci přitahovat pozornost zákazníků. Loňská studie společnosti McKinsey, která zkoumala pětileté údaje o objemu prodeje 44.000 značek, zjistila jasnou souvislost mezi výdaji spotřebitelů a marketingem souvisejícím s udržitelností.

To nemusí být nutně špatně. U většiny výrobků by přechod na udržitelnější alternativu nemusel nutně znamenat vyšší spotřebu. Například nemusíte jíst více zeleniny jen proto, že byla vypěstována udržitelným způsobem, a většina majitelů hrnků Stanley pravděpodobně nemá sbírky v muzejním měřítku, nebo dokonce více než jeden či dva. A i kdyby je měli, klimatická zátěž by byla mnohem nižší než například jízda v palivo hltajících SUV nebo létání v tryskáčích.

To, jestli udržitelný výrobek skutečně pomáhá životnímu prostředí, závisí na tom, do jaké míry udržuje zájem svého majitele. Vědci zavedli termín, který měří dobu, po kterou musí člověk alternativní výrobek opakovaně používat, než plně vykompenzuje dopad výroby tohoto produktu v porovnání se stejným jednorázovým produktem - doba ekologické návratnosti.

V dokumentu z roku 2020 bylo zjištěno, že v případě brček, kelímků na kávu a vidliček je třeba kovové alternativy používat nejdéle - od několika měsíců až po několik let - aby se jejich používání z ekologického hlediska vyplatilo.

Na této dlouhé době ekologické návratnosti se podílí několik věcí. Za prvé, výroba nerezové oceli je proces náročný na energii a znečišťování životního prostředí, který obvykle využívá uhlí, tedy špinavé fosilní palivo.

Firma Stanley inzeruje, že její výrobky vydrží po celou dobu životnosti. V poslední době však její marketing klade důraz na limitované edice a oslnivou škálu barev, což jsou atributy, které jsou lákadlem pro sběratele. Stanley také uvádí, že se snaží vyrábět své výrobky z udržitelnějších materiálů; například hrnky Quencher jsou vyrobeny z 90 procent z recyklované oceli. Ale při zahrnutí všech produktů Stanley je využití recyklované oceli jen 23 procent, byť chce firma toto množství zvýšit na nejméně 50 procent do roku 2025.

Podle Philippa Pernsticha ze společnosti Minimum, která je softwarovou platformou pro evidenci emisí uhlíku, ale může být splnění tohoto cíle dost složité - mimo jiné proto, že recyklované oceli je kvůli vysoké poptávce nedostatek.

Mezitím se na obzoru objevil nový trend v oboru ekologických nádob na pití - Owala. Už teď jsou jich plné vysokoškolské kampusy. A čím lákají ke koupi? Když je nakloníte, abyste se napili, vypadáte jako koala.