Sklizeň odstartovala za rachotu mechanických vytřásadel. Když zachytí jednu větvičku do svých kleští, spadnou do tří vteřin všechny mandle. Mandle jako moderní zdravá potravina změnila krajinu ve Španělsku. V údolí Guadalquivir v Andalusii na jihu země se stále více polí s obilím stává plantážemi mandloní, neboť jejich pěstování je výnosnější.

"Krajina se v posledních letech tak změnila, že divočáci opouštějí pahorky, aby se nažrali mandlí," konstatuje zemědělský inženýr Curro López, expert na pěstování mandloní ve španělské firmě Agrosan.

Poté, co byly mandle ze stromů setřeseny, sbírají zemědělští dělníci v Santa Cruz nedaleko Córdoby rozmáchlými gesty plachty rozložené po zemi a plné plodů.

Španělsko podle odhadů národní asociace sektoru pěstování suchých plodů počítá s tím, že letos sklidí více než 61 160 tun mandlí. To je rekordní množství, o 15 procent více než loni. Španělsko je však zatím jen na třetím místě ve světě, před ním je Austrálie a s velkým náskokem Spojené státy.

Z Kalifornie pochází téměř 80 procent světové produkce, uvádí syndikát producentů v tomto americkém státě, který zdůrazňuje blahodárné vlastnosti mandlí jako zdroje rostlinných proteinů a dobrých mastných kyselin.

Obilí vystřídaly plantáže mandlovníků. Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Španělsko, země nugátu a mnoha výrobků z mandlí, z Kalifornie nadále dováží značné množství mandlí.

"Byli to právě španělští misionáři, kteří do Spojených států v 18. století přivezli mandle," podotýká José Millan a kontroluje sklizeň na svých pozemcích v Santa Cruz: z celkové rozlohy 650 hektarů zabírají mandloně 62 hektarů.

Teprve před deseti lety

Jednašedesátiletý sedlák byl jedním z prvních, kdo před deseti lety zavedl v Andalusii tuto intenzivní kulturu. Od té doby ho mnozí následovali.

Mandloně, které se kdysi v andaluské krajině téměř nevyskytovaly, jsou dnes vysazovány v dobré zavlažované půdě. Zemědělci zanechali pěstování slunečnic a obilí a mandloně vysazují jako doplněk k olivovníkům. Obě plodiny sklízí stejné mechanické vytřásadlo.

"Světová produkce se za posledních deset až dvanáct let zdvojnásobila, vzrostla z 600 tisíc tun na 1,2 milionu tun a spotřeba stejným tempem stoupala," uvádí Cristóbal Pérez. Stojí v čele závodu na zpracování mandlí Dafisa, který nedávno otevřel svou pobočku v Córdobě.

Zemědělci se zaměřují na tuto produkci, která se stala ekonomicky slibnou. "Před deseti dvanácti lety dostal producent za kilogram mandlí tři eura (asi 76 Kč), před čtyřmi a pěti lety cena poskočila na devět eur (229 Kč) a dnes se pohybujeme kolem pěti eur (127 Kč)," vysvětluje Pérez.

Sucho omezuje výběr odrůd

Nad údolím Guadalquivir se prostírají sady padesátiletého Curra Lópeze: více než 16 tisíc mandloní vydá první plody do dvou let.

Tyto velké plantáže dovolí Španělsku nabízet průmyslu velké množství mandlí jednoho druhu, zatímco malí pěstitelé mají různorodou produkci. Nové techniky by rovněž měly zabránit výskytu hořkých mandlí, ujišťuje López.

V době oteplování klimatu si jsou španělští pěstitelé mandlí vědomi toho, že nemohou rozvíjet kulturu náročnou na spotřebu vody.

Díky sondě zjišťující teplotu a vlhkost půdy může Curro López zavlažovat své plantáže uvážlivě. Ale ve Španělsku, které trpí chronickým suchem, brzdí nedostatek vody rozvoj kultur. Příslušný orgán povoluje jen určitý roční objem vody na hektar, připomíná José Millan.