Fatální důsledky některých lidských činností na stav světových oceánů, jako je např. intenzivní rybolov nebo jejich znečišťování odpadními vodami, jsou dobře známé. O čem už se však tolik neví, je míra negativních dopadů nadměrného hluku na mořské živočichy. Škodlivý hluk v oceánech vzniká při mnoha lidských činnostech, mimo jiné při provozu velkých lodí, stavbě nových přístavů, hloubení vrtů pro ropné stanice či větrné elektrárny nebo při hledání nových zdrojů surovin.

Hluk nemá fatální důsledky pouze na kytovce, kteří se vlivem matoucích zvuků snadno stanou dezorientovanými, jak potvrzují i mnohé reportáže o jejich „ztroskotání“ na mořské břehy. Podle vědců jsou hlukem nepříznivě zasaženi i jiní živočichové, např. měkkýši, kteří se následkem závažného poškození buněk způsobeného hlukem stávají snadnou kořistí pro ostatní predátory.

Tento závažný problém by měla vyřešit nová evropská pravidla zavádějící hlukové limity pro oblasti oceánů. Do roku 2015 mají státy Evropy povinnost monitorovat hladinu hluku ve vodách podél svého pobřeží. Již v roce 2014 pak vznikne text upřesňující nové normy, na něž budou státy mít čas se adaptovat do roku 2020. V praxi se pravidla mohou projevit např. omezením rychlosti lodí či méně intenzivním hloubením vrtů.