Byla to senzace nejen mezi katolíky. Když utěšoval chlapce, kterému zemřel jeho pes, měl papež František prohlásit, že "jednoho dne se s našimi zvířaty setkáme ve věčnosti Kristově". Těmito slovy by jistě nepotěšil jen jednoho zklamaného hocha, ale celé početné řady všech věřících milovníků domácích mazlíčků.

Jenže brzy se ukázalo, že všechno je trochu jinak.

Citace byly založené na špatném překladu článku italského deníku Corriere della Sera, který převzaly mimo jiné i prestižní The New York Times. Ve skutečnosti pronesl zmíněná slova už papež Pavel VI.

František se svým komentářem nepromlouval jen k jednomu konkrétnímu člověku a jeho prohlášení v rozhlasovém vysílání bylo ve skutečnosti o dost záhadnější: "Písmo nás učí, že stvoření tohoto zázračného plánu se týká všeho kolem nás, a že všechno vyšlo z myšlenek a srdce božího." Zpráva přejatá celou řadou významných světových médií se tedy poněkud scvrkla, přestože někteří lidé i toto stanovisko považují za potvrzení, že také zvířata čeká věčný život.

Bez ohledu na poslední desinterpretaci má katolická církev dlouhodobý problém s tím, aby si ujasnila otázku se zvířat, a její představitelé mají často diametrálně odlišné názory. Nechvalně proslulý papež Pius IX. například tvrdě stál za tím, že zvířata nemají duši. Ke zvířatům měl tak negativní vztah, že dokonce dlouho bojoval proti založení italské odnože britské Společnosti na obranu proti násilí na zvířatech (SPCA). Paradoxní je, že právě Pius IX. je zároveň autorem konceptu papežské neomylnosti.

Kromě Pavla VI. obhajoval zvířecí duši a případně ráj také Jan Pavel II., který v roce 1990 řekl, že zvířata jsou bohu "stejně blízko jako lidé". Naopak podle abdikovaného Benedikta XVI. je existence zvířat omezená na jejich pozemský život.

Zatímco katolická církev v tom nemá jasno, u dalších náboženských skupin je to přehlednější. Například většina islámských kleriků se shoduje, že podle Koránu se zvířata rozpadnou na prach. Výjimku má ovšem deset obzvlášť významných tvorů, mimo jiné Mohamedův velbloud, kteří mají povolení vstoupit do ráje. Mezi muslimy to jinak mají obecně dost špatné psi považovaní za rituálně nečistá zvířata, a obzvlášť černí psi. Pro svou čistotu jsou naopak oblíbené kočky, všudypřítomné obyvatelky muslimských měst a domovů.

Onen legendární chlapec ze začátku celé aféry, kterého utěšoval jiný papež, by měl ovšem nejlepší, kdyby se stal zoroastriánem, tedy příslušníkem původního íránského náboženství. Zatímco černí psi v některých islámských tradicích mohou uhranout, mezi zoroastriány je to přesně naopak. Psi chrání nejen lidi, ale také Chinwadský most, přes který se vstupuje do věčného života.

Bude to jistější řešení, než se neomylní papeži dohodnou.