Když v roce 1995 rozjížděla Eva Kopečná svou úklidovou firmu Domestica, její hospodyně musely do domů klientů chodit v utajení, pomalu zadním vchodem. "Vše probíhalo tajně, aby o tom nevěděl manžel, natož sousedé. Také hospodyně nemohla nikde říkat, kde pracuje, protože byla vnímaná jako služka, což bylo dehonestující," vzpomíná Kopečná.

Dnes je situace zcela jiná. Nejenže se lidé nestydí za to, že jim doma uklízí někdo cizí, leckdy se tím i mezi přáteli chlubí a vyměňují si zkušenosti a kontakty. Přestože internet je plný nabídek úklidu za pár desetikorun, najít skutečně dobrou hospodyni je docela kumšt.

"Lidé si myslí, že mohou najmout kohokoli, kdo umí držet hadr. Nestačí jen umět uklízet a mít znalosti o prostředcích, technice, površích, je potřeba mít i jisté povahové rysy," říká Kopečná. Tím hlavním je podle ní důvěryhodnost a diskrétnost, protože hospodyně – slovu "uklízečka" se všichni lidé pracující v byznyse s domácím úklidem vyhýbají – nesmí klienta soudit, kritizovat, ani někde vyprávět, jak to u něj doma vypadá.

Učitelky, zdravotní sestry, studentky

Protože domácí úklid už dnes není tabu, agenturám roste poptávka. Většina domácích úklidů se však odehrává v "šedé zóně", tedy načerno. Případně lze sehnat levný úklid například na vyhledávacím serveru Hlídačky.cz, kde své služby nabízejí jednotlivci už za 80 korun s tím, že při tom zvládnou ohlídat i děti. Většina z uklízecích "hlídaček" jsou studentky či ženy na mateřské dovolené, které si potřebují přivydělat.

Mezi hospodyněmi zprostředkovanými profesionálními úklidovými společnostmi se pak objevují i povolání, která jsou známá svými špatnými platy. "Učitelky, zdravotní sestry, studentky a profesionální uklízečky jsou nejčastější povolání, odkud se naše hospodyně rekrutují," říká ředitel a spoluzakladatel firmy Lidskásíla.cz Robert Vojáček.

Na rozdíl od serveru Hlídačky nemusí dámy v profesionálních agenturách nikde vystavovat svou fotografii, takže nehrozí odhalení známými. Ručí za ně společnost, která všechny pracovnice vyškolí v technikách, úpravě povrchů a dalších podstatných věcech.

"Pořád je potřeba se něco učit. Dnes mají lidé doma drahé věci, drahé a nové povrchy a hospody tak musí vědět, jak o ně pečovat. Hlavně je potřeba, aby ten člověk uměl vidět nepořádek," přibližuje Kopečná.

Genderové stereotypy přetrvávají

Objednávky většinou přicházejí od žen, protože i v současnosti je úklid vnímaný jako ženská práce. "V Česku je velký tlak na ženy a jejich klasické role," vysvětluje Vojáček. "Genderově to sice není v pořádku, ale je to tak. Je to stereotyp, se kterým bojujeme. Stejně jako s představou, že uklízečka je nejhorší práce," souhlasí Kopečná.

A jak vypadá typický zákazník? "Moderní rodina, která chce mít víc času," shrnuje Vojáček. Kopečná za jednadvacet let na trhu vypozorovala, že se klienti většinou dělí do dvou druhů.

"První je člověk, který si postavil velký dům, nádherně si ho vybavil, ale splácí hypotéku, takže prakticky není doma a nemá na úklid čas. Takže si nás zve, aby mu ten pěkný, dobře vybavený dům nespadl na hlavu a všechny ty věci a povrchy se nezničily," popisuje zakladatelka společnosti Domestica.

Druhou skupinou jsou zákazníci, kteří toho mají nad hlavu a nestíhají. "Když máte tři děti, dva psy a čtyři kočky, stejně poklízíte pořád, ale když jednou týdně přijde někdo udělat základní úklid, hodně to pomůže," říká.

Za kvalitní přípravu hospodyň a záruku si tak klienti trochu připlatí – ceny se pohybují od 140 do 180 korun a zpravidla je minimální objednávka tři až čtyři hodiny týdně. Navíc se pak platí za nadstandardní služby jako mytí oken či žehlení.

V zahraničí je domácí úklid běžný

Majitelé úklidových společností se shodují na tom, že je vidět, že Pražané následují trend ostatních moderních měst, kde se úklid stává základní službou. Přesto jsou před první návštěvou ostražití a bojí se, co si o nich budou hospodyně říkat a alespoň trochu doma poklidí. "Většina lidí před příchodem dámy posbírá věci ze země a udělá takové spíše 'urovnání věci' než úklid," podotýká Vojáček.

Zvyknou si ale hodně rychle a většinou už při druhé návštěvě nechají všechno na hospodyni. "Před deseti lety to bylo běžné, u někoho to sice přetrvává i nyní, hlavně když je klient starší. Mladá generace ale už nemá problém s tím, co by lidé řekli. Přistupují k tomu 'já to platím, ty to uděláš'. Jsme tu od úklidu, takže přece nebudeme chodit do uklizených bytů," uvádí Kopečná.

Klientů je stále víc, chybí ale kvalitní pracovnice

Přestože na trhu funguje několik společností zabývajících se domácím úklidem, konkurence mezi nimi až taková není. Tedy alespoň co se týče zákazníků, jejichž počet stále roste. Může za to hlavně startup Lidskásíla.cz, který investuje hodně do reklamy a podařilo se mu poměrně rychle vylepšit pověst uklízeček.

Počet jeho klientů se podle Vojáčka pohybuje v tisících. Uspokojit poptávku je tak pro společnost těžké a zákazníci se tak pohlížejí i po dalších agenturách. Největší problém totiž není vzájemná rivalita, ale nedostatek kvalitních pracovnic. "Klienti jsou, ale kvůli nulové nezaměstnanosti není dost kvalitních lidí. To je ten největší problém, který řeší všechny agentury," dodává Kopečná.

Velká část profesionálních uklízečů totiž často volí raději "čistší" práci v klasické společnosti zaměřené na úklid komerčních a kancelářských prostor, protože nepořádek v domácnostech mnohdy skutečně "stojí za to".

"Úklid domácností je obor, s kterým jsme kdysi začínali, ale týkalo se to pouze anglicky mluvící klientely. I ta se časem změnila a raději se věnujeme úklidu komerčních a kancelářských prostor. Tento segment tedy přenecháváme menším společnostem," říká Michal Vincenc ze společnosti TB Facility s tím, že firmy zabývající se úklidem domácností jako konkurenci nevnímá.