Magazín

GLOSA Vrchní komunikátor hlavy státu se na sociálních sítích zlobí na nehodné novináře a zlotřilou část veřejnosti přezdívanou též – kdo ví proč – kavárna. Jiří Ovčáček se čílí pravidelně, rád a často. O co že tedy jde tentokrát?

Grafik, překladatel a básník, který měl být zapomenut. To byl Bohuslav Reynek, jedna z nejvýraznějších osobností české katolické kultury dvacátého století. Vydání svého vrcholného díla se přitom už nedočkal.

Evropská unie se s Čínou nedohodla na závěrečném komuniké ani v otázce globálního oteplení, ani volného trhu. Jádrem sváru se stal opět statut tržní ekonomiky a export levné čínské oceli.

Během druhé světové války nacisté nakradli podle nedávných zjištění odhadem na 200 milionů knih. Na rozdíl od krádeží uměleckých děl to ovšem nebylo prvotně z důvodů zisku. Vzácné knihy a rukopisy samozřejmě hodnotu mají, většina literárních děl uloupená nacisty ji ale neměla. Nacistické zloděje knih vedly úplně jiné důvody, především ideologické.

Austrálii máme obvykle spojenou s klokany a koalami, zkrátka zástupci vačnatců, kteří mezi místními obratlovci naprosto dominují. Kromě toho zde nalezneme také poslední zástupce starobylé savčí linie ptakořitných, ježury a ptakopysky. V tomto ohledu se izolovaný kontinent liší od zbytku světa, kde převážili placentální savci, a zůstává vzácnou, ale zranitelnou ukázkou toho, jakými cestami se evoluce může vydat.

O mediálním vlivu Andreje Babiše, šéfa hnutí ANO a jednoho z nejbohatších lidí na území bývalého Československa, se v poslední době diskutuje snad dokonce víc, než v době, kdy kupoval mediální dům MAFRA. Svou troškou do mlýna přispěla také čtveřice šéfredaktorů, která se v pondělí sešla v brněnském klubu Semilasso. Jejich debatu moderoval předseda ODS Petr Fiala. Podle něj je český mediální trh pokřivený, ale přirovnávat Babiše k Berlusconimu je nesmysl. 

Dlouhodobé neshody mezi maličkým Katarem a jeho mocnými sousedy v Perském zálivu minulý týden přerostly v otevřenou diplomatickou a obchodní válku. Její ukončení je, stejně jako další konflikty v pověstně nestabilním regionu, v nedohlednu.

Den Ruska je státní svátek, kterému Rusové moc nerozumí. Slaví se vyhlášení suverenity RSFSR, tedy začátek konce Sovětského svazu, a to se v nostalgizující Putinově říši moc nenosí. Vždyť sám ruský prezident označil rozpad SSSR za geopolitickou katastrofu, tak jaképak oslavy?