Finanční krize může být k něčemu dobrá. Třeba k odhalování podvodníků. Jedním z takových, které krize odmaskovala, je investiční manažer a dlouholetý předseda trhu Nasdaq Bernard Madoff. Ten rozjel velkolepé investiční „letadlo“, známé také pod názvem Ponziho schéma. Starší investory podle vyšetřovatelů vyplácel z peněz, které do jeho fondů nalili nováčci. Když kvůli krizi začali investoři peníze vybírat, zjistili, že ve fondu vlastně žádné nejsou. Celkem investoři přišli o padesát miliard dolarů , cituje z obžaloby list Wall Street Journal (WSJ). Madoffovi synové tvrdí, že ve firmě zůstalo 200 až 300 milionů dolarů. Přitom jejich otec ještě na začátku roku 2008 ubezpečoval americkou Komisi pro cenné papíry, že obhospodařuje aktiva ve výši 17 miliard dolarů, připomíná WSJ. Na celé kauze je ještě jeden zajímavý moment. Madoff údajně používal jako krytí svých aktivit opční fond. Jenže obchodní strategie , o níž hovořil, žádné velké zisky neslibuje, upozorňuje Philip Guziec, analytik společnosti Morningstar. Madoffova opční strategie se nazývá rozdělená konverze striků (split strike conversion). Guziec ji přibližuje na příkladu indexu S&P 100. Investor koupí index na hodnotě 500 dolarů. Pak pomocí opcí prodá zisk, který by mu vznikl, když index překročí hodnotu 510 dolarů, a omezí ztrátu z obchodu tím, že koupí opční ochranu na hodnotě indexu 490 dolarů. Jinými slovy, když index přeskočí 510 dolarů, má investor povinnost prodat držiteli opce podkladové aktivum za 510 dolarů. Podobně když index spadne pod 490 dolarů, může investor uplatnit právo na nákup podkladového aktiva za 490 dolarů. Zisk či ztráta z obchodu tak může být maximálně 10 dolarů. K tomu je ještě třeba připočítat dividendy a opční prémie , píše Guziec z Morningstar. Možností, jak tato strategie může vydělat peníze, moc není. Jednou z nich je špatné ocenění opcí . Investor vydělá, když za vypsané opce inkasuje vyšší prémii, než kolik zaplatí za ochranu proti ztrátě. Nebo pokud se do ceny opcí nezapočítá výplata dividend. Vydělat se dá na opčních prémiích i tehdy, když investor vypíše dražší opce blíže tržní ceně (např. 510 dolarů) a koupí levnější opční ochranu více pod tržní cenou (např. 480 dolarů). Do karet investorovi bude hrát i to, že index v průměru častěji roste, než klesá v období, na které se opce vypisují a kupují. Madoff podle všeho tuto strategii ještě o něco vylepšil. Nekupoval přímo index, ale balíky jednotlivých akcií z indexu. Opce ale nechal zavěšené na celý index. Tím ušetřil, protože opce na index, který bývá méně kolísavý, jsou levnější než opce na konkrétní akciové tituly, kde je riziko změny hodnoty větší. Pointa je v tom, že pokud nakoupené akcie porostou rychleji než index, investor na obchodu vydělá mnohem více, než kdyby se spolehl jen na opční obchod na index. Naopak v případě poklesu vlastněných akcií ho levnější zajištění pomocí opcí na index proti ztrátě neochrání. Protože méně volatilní index neklesne stejně jako jednotlivé akcie, vysvětluje Guziec. Když se sečtou všechny možnosti, na nichž se dalo touto obchodní strategií vydělat, Madoffovy zisky nemohly být nijak oslnivé, upozorňuje Guziec z Morningstar. Přesto investorům i regulátorům tvrdil, že jeho investice vynášejí řádově mnohem více. Proto se stačilo více zabývat způsobem, jakým Madoff obchodoval, aby bylo všem jasné, že něco není v pořádku, tvrdí Guziec. Jenže v době, kdy přístup k penězům nebyl problém, mohl Madoff snadno plnit závazky vůči svým investorům. Takže nejspíš nikdo ani neměl důvod do detailu zkoumat, co vlastně se svěřenými penězi dělá. To odhalila až krize, když investoři zjistili, že v Madoffových fondech vlastně žádné peníze nejsou. Bez ní by jeho „letadlo“ mohlo letět dál, dodává Guziec. Teď je sedmdesátiletý podvodník, který se k podvodu přiznal, v domácím vězení. Z vazby se vyplatil desetimilionovou kaucí. Do řádného vězení se může vrátit na mnoho let už příští rok.