Tématem letošního léta jsou tzv. církevní restituce. Jak mezi různými odborníky, tak tím spíše mezi politiky jsou naprosto odlišné názory. Jedni říkají, že komunisté církvím majetek ukradli a musí být tedy vrácen, druzí míní, že majetek měly církve pouze ve správě, tudíž jim není co vracet, případně kritizují i finanční náhrady, které církve dostanou. Co soudíte o samotné podstatě onoho majetku, o který běží?

Samozřejmě, že byl majetek ukraden. Od samého počátku církve v Říši Římské (Pavel z Tarsu) byla církev chápána jako korporace, čili právnická osoba. Tím se západní křesťanství zásadně liší od ostatních civilizací, kde se nerozlišuje mezi státem a církví a to platí i o křesťanství v Byzanci, dnes Východní Evropě, kde je majitelem ortodoxní církve stát. Samozřejmě, že v době vrcholného středověku 11-14. století křesťanští panovníci i šlechta zakládali kláštery, (zvali do země cizí řeholníky) stavěli chrámy a podobně. Kláštery znamenaly ekonomický rozvoj a byly vlastně investicí, tak jako dnešní daňové pobídky a úlevy zahraničním firmám.

Nejlépe je tento problém vidět na československé pozemkové reformě, čili vyvlastnění (za náhradu) všech velkých statků z roku 1919. Kdyby byl skutečným vlastníkem panovník, nemohl by nový stát provést zábor. Reforma byla aplikována na jednotlivé právnické osoby tj. biskupství, kláštery, farnosti apod. Církev ztratila celkem 16 % půdy, ale v Čechách 25%. Bohužel v dnešním sporu jsou tak samozřejmá fakta účelově zamlčována nebo překrucována.