Soudci NSS zpochybňovali především to, že kárná řízení jsou jednostupňová. Potrestaní justiční činitelé se tak nemohou proti verdiktu odvolat, jedinou možností je ústavní stížnost. Prohřešky justičních činitelů řeší podle současné právní úpravy právě Nejvyšší správní soud.

Jednostupňové řízení podle Ústavního soudu samo o sobě není protiústavní. "Právo podat odvolání obecně ústavním pořádkem výslovně garantováno není," uvedla soudkyně Eliška Wagnerová. Jedna z mezinárodních úmluv říká, že odvolání je nutné v případě trestního řízení. Kárné řízení je však podle ÚS "klasické disciplinární řízení" a nejde v něm o trestní obvinění.

Před novelou zákona bylo kárné řízení dvoustupňové. Začínalo u obou vrchních soudů, případná odvolání pak projednával Nejvyšší soud. Poslední novela však řízení zjednodušila a přesunula k NSS. Potrestaní soudci mohou jen podat ústavní stížnost, jinou možnost obrany nemají. Podle starých pravidel soudy dosud řeší kárné žaloby, jež mají počátek před poslední změnou zákona.

Soudci či žalobci mohou přijít až o 30 procent platu

Nová pravidla kárných řízení jsou přísnější. Senáty mohou soudcům nebo žalobcům strhnout až 30 procent platu na dva roky. Krajní možností zůstalo odvolání z funkce. V kárných senátech už nezasedají jen soudci, ale také zástupci dalších právních profesí. Účelem novely bylo omezení soudcovské solidarity, a zejména posílení důvěry veřejnosti v kárná řízení.

"Těmto požadavkům stávající model, ve jehož rámci je kárným soudem Nejvyšší správní soud, vyhovuje a nemožnost odvolání proti jeho rozhodnutí je toliko logickým důsledkem jeho postavení v systému soudnictví," uvedla Wagnerová.

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod navíc připouští výjimku z práva na odvolání v případech, kdy je "příslušná osoba v souzena v prvním stupni nejvyšším soudem". To je právě případ českých kárných řízení.

Je jednostupňové řízení protiústavní?

Podle návrhu Nejvyššího správního soudu je hlavní otázkou to, zda jednostupňové řízení v tak závažné problematice neporušuje právo na spravedlivý proces. Na údajnou protiústavnost zákona upozorňovala v minulosti i Soudcovská unie ČR.

Možnost odvolání za předchozí právní úpravy využívali nejen kárně stíhaní soudci, ale také kární žalobci, tedy předsedové soudců, případně ministr spravedlnosti. Proti celkem 250 rozhodnutím kárných senátů u vrchních soudů z let 2002 až 2008 bylo podáno k Nejvyššímu soudu 108 odvolání. Nejvyšší soud asi třem desítkám z nich vyhověl. Podle starých pravidel ještě soudy řeší některé kárné žaloby, jež mají počátek před poslední novelou.

Ústavní soudci nebyli při rozhodování zcela jednotní. Odlišná stanoviska měli Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Dagmar Lastovecká a Michaela Židlická, kteří by návrhu alespoň zčásti vyhověli. Naopak podle Jiřího Muchy a Jiřího Nykodýma měl ÚS návrh z procesních důvodů odmítnout.