Expertka OSN na dětskou prostituci a pornografii Maud de Boer-Buquicchio rozčílila japonské úřady svým tvrzením, že až 13 procent školaček provozuje Enjo-kōsai, neboli placené rande. I když de Boer-Buquichcio nakonec toto číslo ve své říjnové závěrečné zprávě neuvedla, upozornila na fenomén oblíbeného způsobu dětské prostituce.

Enjo-kōsai se nejčastěji účastní dívky ve věku 15 až 18 let, které si nechávají platit za to, že dělají starším mužům společnost. Prostě spolu stráví několik hodin posloucháním karaoke nebo povídáním si. Anebo dostávají zaplaceno za sexuální služby.

Tyto placené schůzky jim zprostředkovávají majitelé speciálních "zábavních" kaváren. Dětská práce je přitom v Japonsku nezákonná.

Japonsko je dlouhodobě terčem kritiky ze strany lidskoprávních organizací kvůli toleranci infantilizované sexuální kultury. Až do loňského roku dokonce nebylo trestné vlastnit dětskou pornografii. Zákon se ovšem pořád nevztahuje na její animovanou či kreslenou verzi.

Tokio přitom dokázalo zaujmout kritický postoj ohledně sexuálního zneužívání, když v těchto dnech vyřešilo historický spor ohledně zneužívání korejských dívek a žen během druhé světové války.

Japonský ministr zahraničí Fumio Kišida uvedl, že premiér Šinzó Abe nabídl Koreji omluvu. Tokio navíc bude financovat korejský fond pomoci v hodnotě miliardy jenů (asi 204,5 milionu korun) pro bývalé sexuální otrokyně.

Problém bývalých korejských sexuálních otrokyň, eufemisticky známých jako "utěšitelky", byl dosud hlavním zdrojem napětí ve vztazích mezi Soulem a Tokiem.

Většina historiků odhaduje, že počet žen, které byly donuceny pracovat v nevěstincích pro japonské vojáky, činil asi 200 tisíc. Byly mezi nimi nejen Korejky, ale také Číňanky a Indonésanky a ženy z dalších asijských zemí.

Na Tchaj-wanu proběhl protest 58 žijících sexuálních otrokyň z této země, které také žádají omluvu a kompenzací ze strany japonských úřadů.