Mezi kategoriemi lobbista a zákulisní hráč (alias obchodník s politickým vlivem) je dobré rozlišovat. Fakt, že vláda poslala do Poslanecké sněmovny vůbec první komplexní zákon o regulaci lobbingu, lobbistů a lobbovaných, je vhodná příležitost udělat si v pojmech jasno.

I když tak snadné to nebude. Zřejmě nejvlivnějšími a nejúspěšnějšími lobbisty, respektive obchodníky s politickou mocí v současném Česku totiž nejsou žádní tajemní muži za kulisami, ale je to asi nejviditelnější muž dneška – premiér Andrej Babiš. Nejen díky svým krokům minulým, "předpolitickým", ale i krokům současným.

Lobboval jsem za biopaliva

Dokonalý lobbistický majstrštyk se Babišovi povedl v květnu 2010. Detailně jsme to popsali ZDE, ale pro připomenutí:

Byl konec května 2010, těsně před parlamentními volbami, a prezident Klaus zrovna vetoval zákon navyšující povinně přimíchávanou složku metylesteru řepného oleje do nafty. Vypadalo to, že zákon s koncem volebního období padne pod stůl a s novou sněmovnou se bude muset schvalovat znovu. Zdržení v řádu mnoha měsíců, přepočteno na peníze ztráta přinejmenším v řádu stovek milionů korun.

Ve spolupráci s Agrární komorou Andrej Babiš přehlasování Klausova veta úspěšně prolobboval – v době, kdy už parlament žádnou schůzi v plánu neměl. Poslanci a poslankyně sice počítali už jen hodiny do konce svého mandátu, přesto se 27. května v 10.00 sešli na mimořádné schůzi.

"Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas," citovaly Babiše před devíti lety Hospodářské noviny.

Schválení novely proběhlo hladce. Babišovi šlo o hodně. Novela nařizovala zvýšit podíl biopaliv v benzínu (tj. bioethanolu) z 3,5 % na 4,1 % a u nafty (tj. metylesteru řepky olejky) ze 4,5 % na 6 %. V celkovém objemu šlo tedy jen u nafty o nárůst povinného odběru o čtvrtinu.

I když Babiš opakuje, že Agrofert je jeho bývalá firma, na její blaho myslí i v roli předsedy vlády. Dva příklady.

Letos v březnu vydalo Ministerstvo dopravy překvapivé prohlášení – k poslanecké novele zákona o ochraně ovzduší dalo souhlasné stanovisko ke zrušení povinného přimíchávání biopaliv. Nevydrželo mu to ale dlouho. Po čtyřech dnech podpis svého náměstka Jakuba Kopřivy, po svém návratu ze zahraničí, odvolal tehdejší ministr Dan Ťok (za ANO). 

Agrofert má v současnosti na výrobu metylesteru řepky olejky v Česku monopol, konkurence odpadla. Holding je i největší zemědělskou firmou v Česku, hospodaří na více než 100 000 hektarech půdy. Pobírá na ně – stejně jako ostatní zemědělci – nárokové dotace na hektar obdělávané půdy.

Jenže na zemědělskou politiku EU má jít po roce 2020 méně peněz a změnou má být i to, že by evropské peníze více podporovaly menší a střední zemědělce, u velkých by byla výše dotace zastropovaná. Česká vláda, v čele s Andrejem Babišem, je hlasitě proti. Obecně platí, že v tuzemsku jsou jedny z největších farem v unii. Ale největší je jen jedna – Agrofert, který by na změnu tedy doplatil nejvíce.

HlídacíPes.org popsal i to, jak Andrej Babiš pracuje se svou politickou mocí – například v souvislosti s vyšším zdaněním hazardu, ve vztahu k firmám, které v oboru působí a zároveň vlastní i mediální domy, jako je skupina Penta. Babiš hrozbu další či tvrdší regulace umí využít k tlaku na podnikatele a výměnou žádat, aby jejich média nebyla k Babišovi a k ANO kritická. Detaily ZDE. I to je forma lobbingu – premiéra Andreje Babiše, za zájmy Andreje Babiše.

I proto je poněkud paradoxní, že první komplexní návrh zákona na regulaci lobbingu předkládá právě Babišova vláda.

Zdravotnictví, doprava, energetika...

První konkrétní návrh zákona na regulaci lobbingu v Česku vznikl v roce 2009, předkládali jej tehdy Bohuslav Sobotka a Jeroným Tejc. Nic z toho nebylo.

Za vlády Petra Nečase, kdy se významnou lobbovanou osobou stala šéfka Nečasovy kanceláře a nyní manželka Jana Nagyová (později Nečasová), vznikl v roce 2012 nový návrh zákona o lobbingu. Z něj ale zbylo jen prodloužení doby mezi druhým a třetím čtením návrhu zákona a obecná povinnost odůvodňovat podávané pozměňovací návrhy.

Toto je pokus třetí. Nutno zdůraznit, že lobbing, z definice "soustavné a cílené prosazování zájmů", je v demokratických zemích běžnou součástí procesu přijímání zákonů.

Bezpečnostní informační služba ale ve svých výročních zprávách opakovaně upozorňuje na "nežádoucí ovlivňování rozhodování veřejných činitelů lobbisty" a prosazování partikulárních zájmů na úkor zájmu veřejného. Ukazuje i na obory, jichž se to týká především: tvorba právních předpisů nebo strategických dokumentů v oblastech hazardních her, zdravotnictví, dopravy, finančnictví, energetiky…

Lobbista zastupuje členy zájmové skupiny, případně lobbuje sám za sebe (třeba za členství v dozorčí radě) poskytuje informace, snaží se ovlivnit přijímaná rozhodnutí; upozorňuje na nedostatky, dopady. Klíčové ale je, že vše má být transparentní, pod veřejnou kontrolou. Skryté, utajené lobbování už samo o sobě evokuje něco nekalého.

I s tím má své zkušenosti Andrej Babiš. Známé je jeho setkání s tehdejším šéfem ÚOHS Martinem Pecinou. Babiš, kterému u antimonopolního úřadu běžela celá řada žádostí o schválení fúzí jeho podniků, se s šéfem klíčového úřadu setkal potají (netuše, že je zachytí kamera) v kavárně autocentra poblíž dálnice, na dohled od sídla Agrofertu.

Na tradici navázal druhý muž ANO, šéf poslanců Jaroslav Faltýnek. Ten se "mimo záznam" a mimo úřední prostory setkal se současným předsedou antimonopolního úřadu Petrem Rafajem a ředitelem firmy Kapsch Karlem Feixem. Dušuje se však, že schůzky se rozhodně nekonaly za účelem ovlivnění soutěže na nového dodavatele mýtného systému.

Bezinková limonáda grátis

Zákon regulující lobbing není úplně běžnou součástí legislativy ani na Západě. Zkušenosti s ním také nejsou kdo ví jaké. Třeba v nám geograficky i kulturně blízkém Rakousku funkčnost zákona z roku 2012 kritizuje tamní Transparency International; očekávalo se, že v rakouském registru budou zhruba tři tisíce lobbujících – a je jich tam desetkrát méně.

V Británii mají zákon o lobbingu z roku 2014. A podle tamní Asociace profesionálních politických konzultantů – již zmiňuje i průvodní text k českému návrhu zákona – je prý regulace schopná zachytit asi jen jedno jediné procento těch, kteří se skutečně zapojují do lobbingu.

Nebudeme si i proto dělat iluze, že pouhý vznik registru k něčemu pomůže. Ukáže ale aspoň dobrou vůli a vykreslí hranici mezi těmi, kdo chtějí pracovat otevřeně, a těmi, kdo volí schůzky někde na pumpách.

Již nyní, i když to žádný zákon nenařizuje, veřejně vede svou Evidenci kontaktů a schůzek Pirátská strana. Ne, že by se tam člověk dočetl něco extra zajímavého, ale otevřenost Pirátům nechybí. V databázi se lze u položky "přijaté výhody" dočíst, kdo měl na schůzce grátis bezinkovou limonádu, kafe, hrachovou polévku nebo zapůjčení elektrického vozu VW Golf na týden…

Nejasné je i určení, kdo je lobbista. Ze zákona plyne v podstatě jen to, že je to ten, kdo se za lobbistu prohlásí. Lobbing se pak ve smyslu zákona týká jen přípravy zákonů a koncepčních a strategických materiálů (typu energetická koncepce a podobně) na centrální úrovni.

K tomu, že "byli lobbováni" se budou muset přiznat i zákonem stanovení úředníci či politici. Hlavním bodem návrhu je vznik veřejného registru, kde se budou muset registrovat lobbisté i lobbovaní.

Není také jasné, co se bude za lobbing považovat. Napsané je to, co lobbing není. Například komunikace na jednání komor Parlamentu, v politických stranách a hnutích, komunikace prostřednictvím médií, či na jednání poradního orgánu vlády nebo ústředního správního úřadu, jsou-li z jednání veřejně dostupné zápisy nebo závěry…

To ale jistě stačit nebude. Na vše bude dohlížet Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí; Za přestupky bude moct uložit pokutu až do výše 100 000 Kč a zakázat lobbistickou činnost až na tři roky. Na výkladu úřadu bude praxe zákona (pokud sněmovnou projde) do značné míry záležet.

Kupříkladu OECD ale nedoporučuje na lobbisty jen bič, ale aspoň trochu cukru. Třeba v tom, že registrovaní lobbisté budou mít snazší přístup k dokumentům či do budov a vyhrazených prostor (a nebudou se muset kvůli tomu maskovat třeba za asistenty poslanců), povolení účastnit se konzultací, včasné informování o chystaných iniciativách a podobně.

Prezident a jeho poradci 

Nemá teď smysl zabývat se detaily navrženého zákona: třeba, že zápis bude jednou za čtvrt roku, což je v době všeobecné digitalizace směšné a neakční… Nebo že lobbování může být i jednorázové a pouhá jediná schůzka může zásadně změnit podobu zákona či vládního strategického dokumentu.

Příznačné je, že už na samém počátku úspěšně zalobbovala Kancelář Pražského hradu. A z vlády jde do Poslanecké sněmovny zákon, v němž ze seznamu lobbovaných osob prezident vypadl.

Mezi lobbované osoby jsou zařazení i poradci člena vlády (protože mají nebo mohou mít vliv na postoje členů vlády k legislativním návrhům i strategickým dokumentům). Poradci prezidenta v seznamu chybí. Zatím. Bude i proto zajímavé sledovat, jak se zákon v legislativním procesu ještě upraví. 

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky