Rozhodnutí fondu sklidilo veřejnou kritiku, zejména proto, že označení Annina otce za spoluatora narušuje autenticitu zápisů a opět vyvolává historickou otázku, kdo vlastně vzpomínky sepsal. 

Podle Agnès Tricoirové, pařížské právničky specializujícího se na duševní vlastnictví, by si měl tedy fond ještě své rozhodnutí řádně rozmyslet. "Pokud bude na svých argumentech trvat, znamená to, že celé roky lhal o tom, že jediným autorem díla je Anna Franková," řekla listu The New York Times. 

Nečekaný krok naruší plány řady vydavatelství, která zamýšlela deník po vypršení práv vydat. Ozvalo se proti tomu také muzeum v Domě Anny Frankové, které už roky připravuje digitalizovanou verzi rukopisů. Takhle by za její zveřejnění muselo Fondu platit.

A právě finanční stránka je podle kritiků hlavním důvodem, proč se fond založený Ottou Frankem snaží svá práva ke knize udržet. Ten se tomu ale brání. "Byla to mladá dívka, zemřela ani ne v 16 letech. Naším úkolem je ji chránit a vyhnout se zneužití jejího jména," uvedl člen představenstva nadace Yves Kugelmann. 

Na tom, že je Otto Frank spoluatorem, trvá. Podle nadace editací, výběrem a spojováním jednotlivých částí deníků vytvořil unikátní "koláž", která vyžaduje vlastní autorskou ochranu. Obdobným příkladem je vydání rozšířeného vydání, které v roce 1991 připravila Mirjam Presslerová.

Teoreticky tak budou být deníky šířené až 70 let po smrti Presslové, která je ale stále naživu. Obdobným postupem, tedy přidáním části obsahu a následným prodloužení duševního vlastnictví, může Fond práva prodlužovat o desítky let.