V pátek 16. dubna 1943 přišel švýcarský chemik Albert Hofmann při uklízení stolu v laboratoři basilejské farmaceutické firmy Sandoz omylem do přímého kontaktu s látkou, na jejímž vývoji pracoval. Výsledkem byl „skvělý prožitek“, a tak Hofmann objevil jeden z nejsilnějších halucinogenů vůbec - LSD. O tři dny později ale na vlastní kůži okusil i jeho odvrácenou stranu.

Hofmann zkoumal látky, které stabilizují krevní oběh, a prováděl řadu pokusů s námelovými alkaloidy. Z kyseliny lysergové v roce 1938 syntetizoval LSD-25, čili diethylamid kyseliny lysergové. A právě to byla ona látka, která mu o pět let později omylem připravila onen zvláštní prožitek.

„Musel jsem opustit laboratoř, měl jsem pocit, že se se mnou něco děje,“ popsal Hofmann následky. „Jel jsem na kole domů, lehl si a měl jsem nádherný prožitek. Všechny mé představy se přede mnou barvitě objevily v obrazech, měl jsem pocit štěstí. Trvalo to tři nebo čtyři hodiny… a pak to přestalo.“

Na „cyklistický den“ to pan vynálezce trochu přepískl

Následující pondělí - 19. dubna - chtěl Hofmann přijít tomuto fenoménu na kloub a v 16:20 záměrně užil 250 mikrogramů LSD-25. Byl to přehmat, který mohl skončit špatně - dávka byla příliš vysoká.

Své prožitky Hofmann tentokrát pečlivě popsal. Kolem 17. hodiny se dostavily „závratě, úzkost, poruchy vidění, ochrnutí, záchvaty smíchu“. Jeho cesta domů na kole byla tentokrát prý přímo hororový zážitek. „Všechno jsem viděl rozvlněné a zkroucené jako v křivém zrcadle. Říkal jsem si: objevil jsi velkou věc, ale teď je konečná,“ vzpomínal o 63 let později.

Pro Hofmanna to ale rozhodně „konečná“ nebyla. Tehdy 37letý muž měl za sebou jen o něco víc než třetinu života. Událost z 19. dubna nakonec vstoupila do dějin pod názvem „bicycle day“, čili „cyklistický den“.

Hofmann se narodil v roce 1906 ve švýcarském kantonu Aargau, vystudoval chemii a nastoupil do společnosti Sandoz (dnes jedna z divizí Novartis), jedné z nejinovativnějších farmaceutických firem tehdejší doby. Zůstal jí věrný po celou dobu své profesní kariéry a podílel se na vývoji klíčových léčivých přípravků, včetně medikamentů k léčbě srdečních problémů.

Po dvaceti letech přišel zákaz

První dvě desítky let po svém objevu bylo LSD považováno především za slibnou experimentální drogu, kterou řada vědců testovala při nových léčebných postupech v psychiatrii a psychoterapii.

Byl mezi nimi i Timothy Leary, psycholog působící na Harvardově univerzitě. Po vlastních pokusech s LSD propagoval na počátku 60. let tuto látku a marihuanu jako psychedelické drogy a brzy se kvůli tomu dostal do konfliktu se zákonem. Kvůli drogovým deliktům strávil několik let za mřížemi.

Otce LSD Alberta Hofmanna by něco takového nikdy nenapadlo. Pokračoval ve výzkumné práci a stále obhajoval kontrolované využití LSD v medicíně. Zároveň varoval před jeho zneužíváním pro „rekreační účely“, ale samozřejmě tomu nemohl zabránit.

Popularita LSD rostla, její konec jako povolené látky přišel paradoxně v době jeho největšího rozkvětu na konci šedesátých let, kdy byla droga spojena především s hnutím hippies. LSD se ocitlo na seznamu zakázaných drog především proto, že jeho nekontrolované užívání a snadná dostupnost měly na svědomí několik úmrtí a řadu psychických poruch.

Hofmann o objevu LSD podrobně referoval na sympoziu ke svým 100. narozeninám v roce 2006 a 29. dubna 2008 zemřel v úctyhodném věku 102 let nedaleko Basileje.

V posledních letech se ale znovu začínají zkoumat léčivé účinky LSD, například v případě depresí, úzkostí či Alzheimerovy choroby. A možná je příjmení Hofmann pro objev drog tak nějak předurčeno. Hofmannův německý skorojmenovec Felix Hoffmann totiž pro firmu Bayer vedle aspirinu vyrobil koncem 19. století diacetylmorfin, který si firma nechala registrovat pod názvem heroin.