Na konci února jel v Alsasku 88letý řidič přes vesnici rychlostí 191 kilometrů za hodinu, policistům se vymlouval, že spěchá na očkování proti covidu-19. Samozřejmě, že jeho počínání si zaslouží kritiku, ale Guillemette Faureová v článku listu Le Monde vybízí čtenáře, ať hodí první kamenem ten, kdo se za poslední rok na koronavirus nikdy nevymluvil.

„Nevím, jestli přijdeme, nepřipadá nám to rozumné.“ Nově se tomu neříká lhaní, ale sanitární vybíravost. Po roce života s omezeními sociálních kontaktů je třeba přiznat, že pravidla aplikujeme, jak se nám zrovna hodí. Covid nám přinesl mnoho zlého, tak proč toho nevyužít, když nám pro jednou může s něčím pomoci.

„Když mi kamarádka řekla, že přijde na večeři s přítelem, kterého nesnáším, tak jsem jí mile odpověděla, že už by nás bylo moc,“ líčí 58letá Catherine.

Jak se vyhnout nepříjemné akci

Odmítnout pozvání na svatbu, abychom neohrozili ostatní, zní rozhodně lépe, než že se nám nechce jet na víkend 800 kilometrů. Některé páry dokonce schválně uspořádaly svatbu uprostřed pandemie, aby na ni nemusely zvát vzdálené strýčky a dávno zapomenuté přátele z dětství.

Rok omezení ukázal, že 50 procent našeho společenského života z doby před epidemií nám nechybí. „Ještě si ale nejsem jistá, kterých 50 procent chci zase zpátky,“ říká Line, která také používá výmluvu na covid. Svým třem dětem vysvětlila, že kvůli riziku nákazy u nich jejich kamarádi nesmí přespávat. „Nemusím chystat postele a druhý den uklízet ten nepořádek. Je zvláštní, že dětem připadá normální, že navzdory mému argumentu oni u kamarádů spát mohou,“ říká.

Tři sestry, kterým je přes osmdesát, přestaly během pandemie chodit do kostela na mše kvůli riziku nákazy. S radostí ale chodí na svatby a různá jiná rodinná setkání.

Pardon, karanténa...

Učitelka na střední škole měla zorganizovat návštěvy podniků pro své studenty. S přípravami ale začala příliš pozdě, a tak nakonec vše zrušila s omluvou, že kvůli covidu nejsou exkurze možné.

Sama Guillemette Faureová přiznává, že vrátila pozdě knihy do knihovny s malým lístečkem s omluvou: „Promiňte, byla jsem v karanténě“. Jiní stejnou výmluvu použili při pozdním odevzdání daňových přiznání.

Jedné profesorce ekonomie se studentka omluvila z ranní písemky z důvodu karantény, která jí ale záhadně hned v poledne skončila.

Spojení „Nemůžu kvůli covidu!“ se za poslední rok stalo nejčastější výmluvou a předběhlo zapomenuté kontakty („Promiň, ztratil jsem tvoje číslo!“), rozbité počítače, nevyprané sportovní vybavení v den tělocviku i natržené křížové vazy u sportovců. Ve firmách už se neříká, že „dokument zpracováváme“, ale že účetní pracuje z domova.

Našla by se jiná výmluva

Existuje jeden důvod, proč před koronavirovými výmluvami přimhouřit oči. Provinilci by se pravděpodobně nechovali o moc lépe, ani kdyby tu epidemie nebyla. Knížky by se nevrátily včas, studentka by na písemku stejně nepřišla a večírku u sousedů bychom se stejně vyhnuli, jen bychom použili nějakou ještě horší lež, abychom se vymluvili.