Psal se poslední rok války, které měli lidé už plné zuby. Jeho počátkem nicméně nikdo netušil, že se k umírání v zákopech i lazaretech, útrapám a souboji s nedostatkem blíží ještě další pohroma. Pandemie, která pohřbí desítky milionů lidí. 

Každý Nizozemec se automaticky stává potenciálním posmrtným dárcem orgánů – pokud to výslovně neodmítne. Není to samozřejmě nic nového pod sluncem: Země se inspirovala příslušnými regulacemi ve Španělsku, Belgii, Francii či Chorvatsku, a princip předpokládaného souhlasu s darováním platí i u nás.

Za mříže se nechce nikomu, ale ucházet se o premiérský úřad je zároveň lákavé. Co s tím? Toto dilema nyní řeší Carles Puigdemont – bývalý, a možná i budoucí katalánský premiér. Nápadů má několik, tím jedním se ale možná jednou zapíše do dějin a ukáže směr, jakým bude jednou fungovat demokracie.

Evropská unie se může přetrhnout, když jde o vysílání nejrůznějších misí do všech koutů světa, a trpělivě dělá prostředníka například v konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem nebo mezi Kosovem a Srbskem. Když ale jde o krizi v Katalánsku, dělá Brusel už delší dobu mrtvého brouka a mlčí jako zařezaný.

Češi nemají co kibicovat Španělům do fotbalu, ani do politiky.

Tak na tohle raději nesázejte. Španělé Katalánce jen tak nepustí. 

Více než 90 procent voličů se v pondělním referendu vyslovilo pro nezávislost iráckého Kurdistánu a dva dny před sporným referendem v Katalánsku dávají vůdci místních separatistů najevo, že jsou odhodláni hlasování uspořádat za každou cenu, třebaže jim španělské úřady hrozí dalšími sankcemi. Máme se připravit na to, že se bude překreslovat mapa světa?

'Cizinec není našinec' a 'host do domu, hůl do ruky'. Tak nějak by se daly shrnout protituristické nálady, které se letos šíří v nejpopulárnějších evropských prázdninových a dovolenkových destinacích. Místním už zkrátka ruply nervy, usvědčují se ale vlastně z pokrytectví – stejně jako ti turisté, kteří jsou skálopevně přesvědčení, že jsou lepšími návštěvníky než ti druzí.