příroda

Na první pohled by se mohlo zdát, že tak ikonická zvířata jako velryby už před námi neskrývají žádná tajemství. Pozornost lidí – ať už přírodovědců, umělců, nebo velrybářů – poutaly odpradávna a pronikly dokonce i na stříbrné plátno. O jejich tělesné stavbě, fyziologii i zvycích bychom měli vědět první poslední. Teprve nedávno však biologové odhalili, proč se některé druhy velryb v létě sdružují na mělčinách a zdánlivě nesmyslně se otírají o kameny.

Ač častěji plní média spíše smutné příběhy o zvířatech na pokraji vyhynutí, sem tam se objeví i radostná zpráva, že odborníci narazili na nové, dosud nepopsané druhy, nebo vítají ty, které považovali za dávno vyhynulé. Loňský rok nebyl na tuto nadílku skoupý. 

Odhaduje se, že v Rumunsku žije více než šest tisíc medvědů hnědých. V odlehlých oblastech Transylvánie tak nejsou útoky na lidi nic až tak výjimečného. Místní proto vnímají lov medvědů jako nutnost a když ho vláda před rokem a půl zakázala, vzali věc do svých rukou a vyměňují si rady, jak vytvořit domácí jedy. 

Přestože jsou sázky v Indonésii zakázané, kohoutí zápasy, ke kterým neodmyslitelně sázení patří, úřady tolerují. Na nelegálních bojištích se tak pravidelně scházejí desítky až stovky fanoušků tohoto posvátného rituálu, který se postupem času změnil obyčejnou - pro majitele vycvičených zvířat výdělečnou - zábavu.

Nelegální lovci ani zákazníci obchodů s dravci si příliš nelámou hlavu s tím, že pytláctví je nelegální. Kvůli tomu, že vycpaní dravci zdobí nejednu albánskou restauraci, už z místní přírody zmizeli tři ze čtyř druhů supů a místní vyhynutí hrozí už i národnímu symbolu - orlu skalnímu.

Buddhistické chrámy v Thajsku využívají toho, že zámožná střední třída nešetří na svých domácích zvířatech, a rozšířili svou nabídku "služeb" na zvířecí pohřby. Mniši uspořádají smuteční obřad psům, kočkám, ale i třeba hadům a za leckdy nemalý obnos se pomodlí za duši zesnulého.

Dechberoucí výhled i unikátní zážitek si může dopřát každý, kdo vstoupí do "chatky" na vrcholu útesu nedaleko kanadského Calgary. Maralah, jak se působivé obydlí nazývá, je poctou současné architektuře i původním obyvatelům překrásné krajiny, v níž je usazeno. 

Z vod Bosporu mizí ryby. Není to ani tak znečištěním vody, jako spíš nešetrným rybolovem. Místní rybáři, kteří jsou neoficiálním symbolem města, se totiž příliš nezabývají mírami. Od břehů si odnesou vše, co chytí, včetně mladých ryb, které tak nemají šanci dospět a rozmnožit se.