Před zhruba 540 miliony let prošel život na naší planetě zásadním zlomem. Jako mávnutím kouzelného proutku se v období kambria mezi zkamenělinami začínají objevovat první bezobratlí i nejdávnější předkové obratlovců. 

Jsou krásní, ale patří do moře. I tomu, kdo nic nenamítá proti delfináriím nebo drahému plavání s delfíny, se musí obracet žaludek při pohledu na dav Argentinců na pláži pózujících s pomalu umírajícím mládětem. 

Pokud někdo tvrdí, že se nikdy nerozplýval nad roztomilým mládětem, pravděpodobně lže. Není to rozhodně ztráta času, ani projevení slabosti. Má to na nás naopak dobrý vliv. Za naší oblibou rozkošných zvířat a hlavně jejich mláďat stojí hned několik vědeckých vysvětlení.

Kočky jsou podezřelé. Zvlášť když má člověk, potažmo žena, víc než dvě. To pak čas od času zaslechne cosi o bláznivé kočičí dámě, často rovnou s odkazem na známou "crazy cat lady" ze Simpsonů. Ovšem kočičí dámy to ustojí s elegancí svých mazlíčků. Mají totiž za sebou dlouhou historii i řadu "souputnic"... a samozřejmě i souputníků, ty slavné nevyjímaje.

Podmínky na zemském povrchu jsou všechno, jen ne stabilní. Naše planeta zažila během své historie období, kdy led sahal až k rovníku, stejně jako periody, při kterých se tropické pralesy rozrostly až do našich zeměpisných šířek. Co se týče bezprostřední minulosti, po relativně teplém období zahrnujícím křídu a první polovinu třetihor se klima začalo postupně ochlazovat. Přesun kontinentů na současné pozice silně omezil teplé rovníkové proudění a podpořil vznik ledových oceánských proudů. Svou roli sehrál i zdvih And a Himalájí. V pliocénu, období, které začalo zhruba před pěti miliony let, nastal zlom. Začalo střídání suchých a mrazivých období s teplými a vlhkými stádii – dob ledových a meziledových.

O výjimečném vztahu mezi psy se mluví často. Koneckonců pravděpodobně jde o první zvíře, které si kdy lidé ochočili. Možná i proto mají psi k člověku daleko bližší vztah než třeba kočky. Nějakou dobu už také tušíme – a každý chovatel to může dosvědčit – že psi rozeznávají signály o momentálním naladění ostatních savců včetně člověka. Důmyslný experiment britských a brazilských etologů však nedávno dokázal, že lidským emocím dokonce do značné míry rozumějí.

Ať se to ochráncům přírody líbí nebo ne, letadla a jejich střety se zvířaty k sobě patří. Ročně se dojde k tisícům takových nehod, jen ve Spojených státech napočítali za rok 2014 přes 13 tisíc případů. A překvapivě nešlo jen o ptáky – po srážkách s letadly umírají i jeleni, želvy nebo dokonce leguáni.

I když se s nimi v České kotlině příliš často nesetkáváme – přinejmenším ne v jejich nejničivější formě – zemětřesení jsou neodmyslitelnou metlou naprosté většiny lidských společností. Naše planeta je zkrátka geologicky aktivním tělesem a občas nám to dává pořádně najevo. Dosavadní pokusy předpovídat ničivé otřesy se nesetkaly s přílišným úspěchem. Možná ale existuje metoda, která by mohla být přesná.