Zkoušeli jste se někdy na Facebooku zeptat se na něco Tomia Okamury? Raději to nedělejte, nebo dostanete ban.

Bijte na poplach. Noční vlci a Slovenští branci se chystají do války a s tanky budou brázdit Slovensko! A nebo možná ne, aneb když zbytečná hysterie rozhýbe politiky.

Minulý týden české sociální sítě žily tématem "koňského ohonu" bývalého poradce prezidenta Václava Klause Ladislava Jakla. Přitom bychom se měli pídit spíše po tom, zda člověk, jehož texty se objevují na dezinformačních webech vedle článků o židovských spiknutích, chemtrails a autismu způsobeném očkováním, má co mluvit ve veřejnoprávní médiu.

Vystoupilo na Masarykově nádraží přes tisíc migrantů z Německa? Okupují uprchlíci pražskou Náplavku? Zakáže nám Evropská unie písmeno Ř? Aneb co všechno jsou lidé na internetu schopní vzít vážně.

Cesta k sebevědomé společnosti, která sebou nenechá manipulovat, vede přes kvalitní vzdělání a svobodná média. Dávno známá doporučení teď dokládají i nová čísla v "Indexu mediální gramotnosti". Propaganda a manipulace se podle něj navíc snáz prosazují tam, kde si lidé nevěří navzájem, píše Vojtěch Berger na webu Hlídací pes. 

Zprvu to vypadalo, že se Rusko střelí do nohy. Chtělo být trendy a chystalo se také bojovat proti fake news, neboli falešným zprávám. Příslušný zákon se však v ruském parlamentu zadrhl: Kreml se vzpamatoval, couvl a postavil se nakonec proti. Bylo by to koneckonců z jeho strany popření sama sebe.

Kdo má být pro Čechy větší hrdina druhé světové války? Američani, nebo Rusové? A není to vlastně úplně jedno?

Co může v rámci Česka vypadat jako politický bizár, za hranicemi se dokáže proměnit v účinnou munici zběsilé propagandy. Svědčí o tom i rozsáhlý příběh doněckého "konzulátu" v Ostravě a jeho zakladatelky Nely Liskové.