Komunisté napáchali v této zemi nesčíslněkrát větší škody než všichni tuneláři, kůrovci a hraboši dohromady. Třicet let po sametu se konečně začíná rýsovat naděje, že vypadnou ze sněmovny.

Komunista Zdeněk Ondráček v Donbasu slávy došel. Pasoval se tam na reprezentanta státu a nechal se vítat hymnou. Moloděc!

Jakou hrůzu zažívali v minulém století lidé, kteří před komunistickou diktaturou utíkali přes střežené hranice na Západ? Mohli vůbec komukoliv věřit, nebo se museli spoléhat sami na sebe? A jaké to vůbec je, když se jednotlivec rozhodne střetnout s totalitou? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět zážitková hra Čára, jejíž účastníci mají možnost se na den stát uprchlíky z komunistického Československa.

Ano, bude hůř, hlásají po prohraných volbách naši drazí komunisté a upozorňují: Potom se vrátíme a pošleme vás k doktorovi se srpem (skalpel) a kladivem (narkóza), který vás vyléčí ze snu o tržní ekonomice. Dáte jim šanci?

Čeští komunisté dodnes považují invazi z osmašedesátého za bratrskou pomoc, za pokus zachránit nás před kapitalismem. Přesvědčili o tom i letos, při kulatém výročí přepadení Československa sovětskými vojsky. 

Trilobity najdete nejen v barrandovské skále, ale také o kousek dál po proudu Vltavy – ve sněmovně. Pravidelně tam docházejí komunističtí poslanci, vykopávky z doby totality (pozdní čtvrtohory).

Komunisté se vracejí do politických salonů, stávají se součástí vládních plánů. Je proto načase připomenout památné chvíle jejich vlád. Třeba reformu, při které před 65 lety okradli o úspory miliony lidí.

Je v pořádku nominovat na vyznamenání spisovatele, který přirovnává Sametovou revoluci k Mnichovu? Opravdu čeští piloti za druhé světové války jen plnili rozkazy? A jsou Piráti skutečně takoví ňoumové?