To, co si myslíme o domestikaci kočky, je jedna věc, ale co by nám o tom pověděly šelmy samy, může být pohádka úplně jiná. Není sporu o tom, že ochočení koček probíhalo jinak než třeba u psů a naše malé domácí společnice si uchovaly daleko více rysů svých divokých předků. S jejich původem je to ovšem složité a příliš jasno v něm neudělaly ani moderní výzkumy. Začíná se ale blýskat na lepší časy. 

Málokdo asi jásá radostí, když šlápne do něčeho, co po sobě zanechal na chodníku pejsek – nebo přesněji řečeno jeho nepořádný majitel. Otázkou ovšem je, co je pro životní prostředí větší zátěž: psí exkrementy, anebo miliony igelitových pytlíků, do nichž je pejskaři balí?

V posledních letech dochází k velkému nárůstu alergií a dalších autoimunitních chorob, a to zejména ve vyspělých zemích. Tento vývoj se snaží vysvětlit mimo jiné také hygienická hypotéza, podle níž je nárůst alergií spojen s nedostatečným kontaktem s mikroorganismy a parazity v raném dětství. 

Nový občanský zákoník výslovně stanovuje odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem. Milovaný mazlíček je přeci jen zvířetem, které může způsobit újmu druhému. Zejména při újmě na zdraví může případné odškodnění dosahovat velmi vysokých částek.

Úsloví, že pes je nejlepším přítelem člověka, má v sobě více pravdy, než by se mohlo na první pohled zdát. Předek psa – vlk – byl totiž prvním druhem, který si kdy člověk ochočil. To je ovšem jediná věc, kterou můžeme o domestikaci vlka prohlásit s jistotou.

Staré pověry o tom, že nosí smůlu, mění černé kočky v nechtěná zvířata, která v útulcích leckdy stráví celý život. Lidé dají raději přednost mourovaté nebo exoticky vypadající kočce. I proto existuje hned několik organizací a projektů, které se snaží pověst černých koček u lidí napravit. 

Před několika týdny proletěla médii zpráva, která musela zasáhnout každého milovníka koček. Dvojici britských výzkumníků se údajně podařilo dokázat, že tyto malé šelmy nemají ke svým chovatelům žádný vztah. Když jejich majitel vyrazí na dovolenou, kočka je nanejvýš rozladěná, že něco není tak, jak je zvyklá. Do původního zdroje však autoři těchto článků patrně ani nenahlédli, protože ten vypovídá o něčem docela jiném.

Jen co bude zregulujeme volný pohyb psů po ulicích, bude třeba něco udělat s volně pobíhajícími dětmi a důchodci, kteří na lavičkách zabírají místo kompostérům, poeziomatům a dalším vysoce interurbanistickým záležitostem.