Psi rozumějí lidem jako žádné jiné zvíře a jako žádné jiné zvíře dokáží reagovat na naše signály a podněty. A to platí nejen pro dospělé hafany, ale i pro štěňata. Psi se zkrátka už rodí s tím, že člověka pokládají za relevantního tvora. Teď vědci zkoumají, zda náš nejlepší přítel nasazuje svůj proslulý smutný psí pohled záměrně, aby z toho pro sebe vytěžil nějaké výhody.

Od roku 2020 bude v Česku zavedeno povinné čipování psů. Počítá s tím novela veterinárního zákona, kterou v pondělí podepsal prezident Miloš Zeman. Norma má také zpřísnit podmínky pro chov psů, cílem je omezit jejich množírny. Novela má rovněž zdvojnásobit pokuty jednotlivcům za porušení veterinárních pravidel. Zeman podepsal také novelu zákona týkající se ochrany rostlin.

Říká se, že jediný způsob, jak si za peníze koupit lásku, je pořídit si psa. A zároveň se také říká, že láska prochází žaludkem. Ve východní Asii, především pak v Číně, tato dvě rčení tak nějak spojili. Navzdory protestům světové veřejnosti tam jsou psi stále ještě součástí jídelníčku, v poslední době je ale tento trend přece jen poněkud na ústupu. Za to mohou hafani poděkovat nejen čínským a mezinárodním aktivistům, ale i skutečnosti, že si je stále více Číňanů pořizuje jako domácí mazlíčky.

Začíná to jako v pohádce, ale tahle je spíš pro dospělé, protože má smutný konec. Bylo nebylo. Za sedmero skalami, sedmero ledovci a sedmero závějemi v jedné vesničce na Aljašce měli tuze hodného starostu. Ale tenhle starosta nebyl jako ostatní starostové. Moc toho nenamluvil… vlastně v životě neřekl ani slovo. Byl to takový tichošlápek. Rád si pospal… vlastně spal skoro pořád. Říkali mu Stubbs. Nikdo nikdy nevěděl, jestli to bylo jméno, příjmení nebo přezdívka. Prostě Stubbs. Teď po dvaceti letech věrné služby zemřel a vesničany to zarmoutilo natolik, že se rozhodli už nikdy nepostavit žádného nového kandidáta na starostu. Stejně by nemohl být lepší než pan Stubbs.

To, co si myslíme o domestikaci kočky, je jedna věc, ale co by nám o tom pověděly šelmy samy, může být pohádka úplně jiná. Není sporu o tom, že ochočení koček probíhalo jinak než třeba u psů a naše malé domácí společnice si uchovaly daleko více rysů svých divokých předků. S jejich původem je to ovšem složité a příliš jasno v něm neudělaly ani moderní výzkumy. Začíná se ale blýskat na lepší časy. 

Málokdo asi jásá radostí, když šlápne do něčeho, co po sobě zanechal na chodníku pejsek – nebo přesněji řečeno jeho nepořádný majitel. Otázkou ovšem je, co je pro životní prostředí větší zátěž: psí exkrementy, anebo miliony igelitových pytlíků, do nichž je pejskaři balí?

V posledních letech dochází k velkému nárůstu alergií a dalších autoimunitních chorob, a to zejména ve vyspělých zemích. Tento vývoj se snaží vysvětlit mimo jiné také hygienická hypotéza, podle níž je nárůst alergií spojen s nedostatečným kontaktem s mikroorganismy a parazity v raném dětství. 

Nový občanský zákoník výslovně stanovuje odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem. Milovaný mazlíček je přeci jen zvířetem, které může způsobit újmu druhému. Zejména při újmě na zdraví může případné odškodnění dosahovat velmi vysokých částek.