armáda

Před sto lety vypukla největší vojenská vzpoura na našem území během první světové války, kdy se rebelující vojáci rozhodli táhnout na Prahu a zastavit nenáviděnou válečnou mašinerii. Příliš nepřipomínaná událost, která během minulého století dostávala nejrůznější ideologické nálepky. 

Postávat v pálícím římském, potažmo vatikánském sluníčku není samo o sobě žádný med. Ale pokud při tom ještě máte na hlavě těžkou železnou helmu, v ruce starodávnou halapartnu a jste nacpaní do pestrobarevné historické uniformy, je to jen něco pro ostré hochy z papežské Švýcarské gardy. Ale i jim by se teď mohlo trochu ulevit.

Je podzim 1944 a můj partyzánský oddíl ostražitě postupuje hustým lesem východního Slovenska. Pomalu nám docházejí zásoby - munice i jídla. Posledních několik dní bylo obzvláště náročných. Hory se hemží gardisty, navíc podle posledních zpráv rozprášili povstání a Banská Bystrica padla do rukou Němců.

Slovenská armáda na nařízení ministra obrany Petera Gajdoše provedla první kompletní kontrolu zásob munice od vzniku samostatné Slovenské republiky. Akce ukázala, že armádě chybí přes 200 tisíc kusů munice. Co se s vojenskými zásobami stalo, momentálně není jisté. Policie nadále prověřuje, zda byla munice odcizena, nebo se jedná o pochybení v evidenci.

Před volbami se u nás zaklínal a oháněl Švýcarskem kdekdo: Přímá demokracie po vzoru Helvétů, referenda ke všemu, odvolatelnost politiků, přímá volba kdekoho – od hejtmanů až po místního řezníka. A pro sichr to ještě někteří vylepšili požadavkem, aby měl každý Čech doma ve skříni pancrfaust, anebo alespoň samopal.

Zapojení Slovenska do přípravy posílené evropské spolupráce v obraně (PESCO) ve středu schválila vláda premiéra Roberta Fica. K projektu se v říjnu přihlásila i česká vláda.

Pokud uvidíte u stolu skupinu elegantně oblečených žen v kostýmcích, nemusí ještě jít o dámský čajový dýchánek. Klidně to může být záběr ze schůzky ministrů obrany NATO. A kdyby Velká Británie už zítra opustila Evropskou unii, byla by hlavní vojenská síla starého kontinentu prakticky výhradně v ženských rukách.

Pro fotbalové fanoušky to bude sportovní svátek, pro francouzské úřady zase výlet králičí norou do říše naprosté paranoie, kde může být nepřítelem každý, a zároveň nikdo. Počínaje pátkem začnou do země proudit davy fotbalových příznivců a najít mezi nimi potenciální hrozbu bude stejně složité, jako hledat jehlu v kupce sena.