Pro někoho jsou pomníky, válečné hřbitovy a hroby, pamětní desky a další podobná místa primárně součástí historie a kultury. Pro jiné ale představují hlavně stále žhavé politické téma, kvůli němuž jsou schopni se do krve pohádat, i když připomínají třeba události vzdálené i několik staletí.

Donald Trump zvyšuje cenu za NATO. Pokud by Česko chtělo vyhovět jeho přání, muselo by na obranu namísto nynějších 58 miliard dávat 200 miliard korun.

Nač chodit do války, je lepší doma sedět a louskat buráky, zapěli komunisté a odmítli posílat vojáky do zahraničních misí. ANO a sociálním demokratům pohrozili: Když nám nevyhovíte, shodíme vaši koalici.

Politici z hnutí ANO chtějí do českých škol vrátit práci v dílnách a na pozemcích a mluví se rovněž o znovuzavedení branné výchovy. K čemu to v dnešní světě může dětem prospět? Připravují snad politici naše potomky na přežití v krutém postapokalyptickém světě? 

V sobotu Česko slaví Den válečných veteránů. Jde o velmi mladou a stále se formující tradici, která malými krůčky proniká do povědomí široké veřejnosti. K tomuto svátku mimo jiné neodmyslitelně patří ozdobné připínací vlčí máky na klopách. Chápe ale česká společnost jejich hlavní smysl? 

Pomáhat a chránit, ale taky tajit a mlžit. Člověk, který by chtěl vědět, proč mu nad hlavou několik hodin skáčou policejní výsadkáři, narazí na zeď mlčení. A ještě dostane vynadáno od starostky, že se vůbec ptá. Jako se stalo paní Monice Zimmerové z Mikulášovic ve Šluknovském výběžku, píše Robert Malecký na webu Hlídací pes.

Češi se učí pohlížet na svou bezpečnost jinak než jako na samozřejmou a pasivní konzumaci služeb eráru a bezpečnostních složek. Věc, která se jen vzdáleně týká našich všedních životů. I politici ví, že je to imperativ doby. Ale snad to půjde bez strašení válkou. A zbytečného vyzbrojování civilistů.

U vily ministra vnitra Milana Chovance jeho vlastní ochranka chytila tajného agenta vojenského zpravodajství s fotoaparátem. Není to první případ odhalení příslušníků vojenské rozvědky.