Skoro století nepříliš úspěšných pokusů docílit v Česku funkční demokracie by snad mohlo stačit. Pojďme se na 100. narozeniny republiky vrátit k monarchii. Vyhovuje nám, přiznejme si to konečně. 

Aktuální souznění sociálně demokratického ministra vnitra Milana Chovance s jeho představeným, premiérem Bohuslavem Sobotkou dosáhlo takové míry, že ti dva bez sebe nedají ani ránu. Jsou jako Pat a Mat, Špejbl a Hurvínek, Marx a Engels, Klus a Krajčo, a proto se jim začalo říkat stručně Chobotka. 

Jen co bude zregulujeme volný pohyb psů po ulicích, bude třeba něco udělat s volně pobíhajícími dětmi a důchodci, kteří na lavičkách zabírají místo kompostérům, poeziomatům a dalším vysoce interurbanistickým záležitostem. 

Postoj všech možných Konvičků, Chovanců a Zemanů k imigrantům nepředstavuje nic, co by měl člověk obdivovat. Pořád je to ale lepší než cynická vypočítavost, kterou někteří jedinci schovávají za hashtagem #přijímám a hranou "sluníčkovostí" se snaží nabrat politické body. 

Prague Pride ve jménu tolerance předvádí netoleranci, ve jménu boje proti šikaně šikanuje. Kdybych si měl vybrat mezi pochodem sexuálních menšin a fanoušků Sparty, volím Spartu. To je koneckonců taky "buzerantů parta". 

Kdyby každý člověk odváděl svou práci s takovým nasazením, s jakým vedl svou obhajobu David Rath, v krátké době by naše ekonomika předehnala německou

Jednu věc se naše civilizace odnaučila, totiž vítězit. Řecko je zatím posledním důkazem, že euroatlantický okruh je schopný vítězství nanejvýš utrpět. A dřív nebo později toho bude litovat stejně, jako toho litoval po první světové válce. 

Nemáte v poslední době pocit, že se Česko proměnilo v bitevní pole sluníčkářů a islamofobů? Obvinění z fašizování společnosti létají nalevo, napravo. Jenže jestli někdo skutečně fašizuje společnost, pak jsou to lidé, kteří se snaží nahradit zastupitelskou demokracii komunitním společenstvím a dalšími atributy údajné "demokracie 2.0".