Guvernér v Pekingu řekl, že "dveře jsou stále otevřené" pro dalajlamův návrat, samozřejmě pokud přijme předběžné podmínky Číny. Podle něho také dalajlamův odchod z exilové vlády, která sídlí v Indii, je pro jednání s Čínou nepodstatný. 

Peking neuznává tibetskou exilovou vládu, která sídlí v severoindické Dharamsále a v jejímž čele až do dubnových voleb stál právě tibetský duchovní vůdce. Po dubnových volbách v čele vlády stanul Lozang Sanggjä, třiačtyřicetiletý absolvent práv na Harvardově univerzitě. Sanggjä je přesvědčen, že šestasedmdesátiletý dalajlama se ještě za svého života do Tibetu vrátí. 

Padma Čhöling je nejvýše postavený etnický Tibeťan v regionální vládě. Podle něho dalajlama "pro Tibet od svého odchodu v roce 1959 neudělal nic dobrého". A jeho rozhodnutí a aktivity jsou prý jeho vlasti velmi vzdálené. "Ať už dalajlama rezignuje nebo ne, ať půjde kamkoliv a cokoliv udělá, bude to mít do jisté míry vliv na Tibet," soudí. 

Peking: Je vítán, pokud se vzdá separatismu

Peking tvrdí, že dalajlama je vítán, pokud se vzdá svých separatistických aktivit a touhy po nezávislém Tibetu. Duchovní vůdce ale opakovaně upozorňuje, že mu nejde o samostatnost, nýbrž o skutečnou autonomii v rámci Číny. Peking po něm chce rovněž, aby uznal Tchaj-wan jako provincii Číny, která ostrov prohlašuje za součást svého území. 

Komunistické vedení Číny uspořádalo během let devět kol rozhovorů s dalajlamou, respektive jeho zástupci. Žádného pokroku ale dosaženo nebylo. 

Čína prohlašuje, že Tibet byl součástí jejího území po staletí. Avšak mnozí Tibeťané poukazují na to, že většinu toho času byla jejich země fakticky nezávislá. Dalajlama uprchl do Indie po nezdařeném povstání proti čínské nadvládě v roce 1959. Devět let předtím čínská armáda himálajský region násilím obsadila. Tibeťané soustavně od té doby upozorňují na potlačování svých kulturních i ostatních práv a protežování čínského etnika Chanů, kteří se do Tibetu houfně stěhují.