Tradiční čínské písmo, v němž je každé slovo tvořeno jiným znakem či jejich skupinou, připadá mnoha dnešním Číňanům obtížné. Vzhledem k tomu, že při elektronické komunikaci nejčastěji používají zjednodušené písmo založené na latince, tzv. pchin-jin, dokonce i vzdělaní Číňané připouštějí, že už si na některé znaky prostě nevzpomenou. Devětadvacetiletý novinář Cang Siao-sung například říká: „Obvykle píšu velmi pomalým tempem. Většinou mám ty znaky někde v hlavě, ale prostě si nemůžu vzpomenout, jak se píší. Občas si beru na pomoc počítač.“

Na druhou stranu se Číňanům není co divit – zatímco česká abeceda má 42 znaků, pro běžné psaní v čínštině je potřeba znát asi 10 000 piktogramů. A jejich celkový počet v jazyce se odhaduje na 50 000.

A tak i když se televize i jiné organizace snaží tento nepříznivý trend zrychlené doby zvrátit, vše nasvědčuje tomu, že se jim to nepovede. Také čínští zastánci tradičního písma připouštějí, že časem se nejspíš z tradičních znaků stane už jen umění. „Vliv elektroniky na psací návyky lidí je nezvratný, nedá se s tím trendem nic dělat,“ říká k tomu tvůrce zmíněné televizní soutěže Kuan Čeng-wen.