Čech, který dostal Chucka Norrise

- Aktuality autor: red

Vánočním reklamním spotům s Chuckem Norrisem se povedla věc u nás málokdy vídaná, nejen, že oslovily potencionální zákazníky, ale lidé si je jako skvělou zábavu posílají v mailech, sdílejí na Facebooku, atd.

Jejich tvůrce Martina Jaroše asi takový zájem potěšil, i když…

Není to divný pocit, vědět, že vaše dílo sledují miliony diváků a nikdo z nich neví, nejen jak vypadáte, ale ani jak se jmenujete?

Ani ne. Kdybych chtěl být slavný či mediálně známý, nejdu na VŠE, ale na herectví, nebo se přihlásím do nějaké té Mánie.

Jenže mě baví vymýšlení reklam a všechno kolem toho. I když to vypadá jednoduše, není legrace nahustit do třiceti sekund maximální množství informací o výrobku, navíc tak zajímavým způsobem, aby lidé místo sledování vaší reklamy nešli radši na toaletu…

Do jaké míry vaši tvorbu ovlivňují názory zadavatelů?

 Samozřejmě musíme respektovat zájmy a požadavky kolegů, to je jasné. Ale zároveň je třeba říct, že dobrá reklama nemůže nikdy vzniknout hlasováním nějaké xčlenné komise. Není to demokracie. Každý člověk má jiné vidění světa, kdyby se všechny názory semlely do jednoho celku, vznikl by nefunkční kočkopes.

Ptám se proto, jestli na vás firmy nějak netlačí. Občas totiž silně pochybuji o inteligenci tvůrců. Pyramidu dokončovanou jeřábem ještě akceptuji jako nadsázku, ale že ji staví Tutanchamón, pohřbený v Údolí králů? A to nemluvím o spotech, kdy se rodina slastně olizuje u nepoživatelné polévky z pytlíku - co má chutnat jako od babičky - ženách hýkajících nadšením, že svetr vypadá po vyprání jako nový, volajících své lady…

Nevím, netroufám si hodnotit práci jiných, ale ať se nám to líbí nebo ne, primárním účelem reklam je zviditelnit výrobek tak, aby se prodal. A pokud se jim to povede, jsou úspěšné. Navíc svět, který vytváří, není opravdový.

Všechno v něm bývá hezké, načančané, třeba vlasy hází takové šajny, až u obrazovky skoro oslňují – s nadsázkou se pracuje opravdu hodně. Chápu to, i když myslím, že by se nic nemělo přehánět. Vždyť někdy se tomu samotní diváci musí smát! A proč je spousta reklam hloupých. Hm, třeba u některých výrobků fungují lépe, než chytré. Těžko říct. Já se ale, pokud to jde, snažím jít jinou cestou. Sázím na humor, který máme my, Češi, dost svérázný. Projevuje se v něm skepse, chytrost, neúcta k autoritám. I když jsem jich dělal dost, největší úspěch měla - kromě „Chucka“ - ta se soby, kterou jsme točili s Petrem Čtvrtníčkem. Obě byly shodou okolností vánoční…

Vánoce, symbol křesťanství, jsou dnes spíš svátkem obchodníků a reklama prožívá žně. Jelikož je Ježíšek, miminko, nadělující dárky pod rouškou noci, těžko ztvárnitelný, začaly nám PR agentury cpát Santa Clause, čímž zblbly děti a naštvaly dospělé…

Já Santu také vůbec nemusím. Naštěstí je u nás jeho „kult“ snad už trochu pasé. A nemám ani rád, když obchodníci začínají tlačit Vánoce málem už v srpnu. My jsme začali v listopadu, což je podle mě přijatelné. Miluji atmosféru českých Vánoc, a také ji chci vždy zachovat. Nanejvýš k ní můžeme přidat úsměvný podtext, nějak ji odlehčit. Jen tak mimochodem, právě na to jsme nalákali Chucka Norrise, jemu se naše tradice ohromně líbí! Řekl mi, že na nabídku T-Mobilu nakonec kývnul i kvůli jedné drobnosti.

Byli jsme prý po dlouhých letech první lidi z marketingu, kteří mu do emailu napsali slovo Vánoce – Christmas – hezky postaru, v plné verzi. Všichni ostatní – moderní cool markeťáci, píšou už jen zkráceninu „Xmas“ nebo politicky korektní „seasonal holidays“, tedy „sezónní svátky.“ Chuck je ale správně konzervativní, takže se mu náš tradiční přístup líbil.

Proč padla volba zrovna na něj?

Původně agentura přišla s nápadem přivézt Johna Travoltu – prostě velkou hvězdu, jak se na spuštění satelitní televize patří. Ale nakonec jsme si řekli, nezkusíme hrdinu Chucka? Moc šancí jsme tomu ale nedávali, žije na svém ranči někde v Texasu a málokdy cestuje, v Evropě nebyl snad deset let. Navíc bylo jasné, že se nedá zlákat výší honoráře. Nepotřebuje dělat věci, které nechce, má dost peněz. Šlo čistě o to, aby se mu líbil scénář. Až tak po měsíci, kdy jsme mu předložili čtyři různé verze, konečně kývnul.

Zajímavé je, že v televizi je nejoblíbenější scéna s kaprem, zatímco na internetu kraluje s více než milionem přístupů ta s přesmyčkou bruslí - Bruce Lee. Přitom právě u té jsme si nebyli jistí, zda ji lidé pochopí. Jinak musím říct, že si mě i celý štáb Chuck za těch pár dní naprosto získal, choval se mile a zároveň skromně a užilo se s ním dost srandy.

Nevadí mu posměšné hlášky typu, že dokáže rozplakat cibuli, oživit Mrtvé moře, předběhnout vlastní stín?

Naopak, on se tím dokonale baví a výroky o sobě sleduje! Když jsem ho viděl poprvé, měl na sobě tričko, na němž byla šestnáctkrát vedle sebe stejná fotka jeho tváře. Nahoře stálo „Všechny emoce Chucka Norrise“ a pod fotkami bylo napsáno „smutek“, „euforie“, „zklamání“, „zamilovanost“ apod.

Chuck pak na něj ukázal a řekl: „Žádné herecké výkony ode mě nečekejte, víte přece, že mám dohromady jen jeden výraz.“ Je prostě nad věcí.

Jaká máte názor na vystupování dětí v reklamě? Někteří psychologové to považují za komerční zneužívání!

Určitě jsou děti mnohem snadněji manipulovatelné a je tak snazší jim něco vnutit než dospělým, nicméně většina reklam nepůsobí jen přímo na ně, spíš na jejich maminky.

Vždyť to znáte, ta zodpovědná určitě svým ratolestem dopřeje to a to… Je fakt, že jde trošku o emocionální vydírání. Záleží ale hodně na míře vkusu i zpracování, určitě se to dá udělat také vtipně. Navíc děti mají bohatou fantazii, někdy stačí náznak.

Nemohu se zbavit dojmu, že právě fantazie tvůrcům reklam schází - viz dokola omílané klišé o prostředku, který hravě zvládne to, co jiné ne…

Srovnání je osvědčená a jednoduchá forma, jak nalákat lidi na určitý výrobek. Jen si nejsem jist, zda i po těch dlouhých letech, co se v prakticky stále stejné variantě používá, ještě na někoho zabírá. Mě osobně už nudí, takže slibuji, že vám to v televizi cpát nebudu.   



Tagy: reklama