V úvodu jsem k adjektivu neznámý přidal slovo zapomenutý. Mám k tomu zapomínání jednu charakteristickou vzpomínku. Na jaře roku 1969 jsem studoval v USA a při večeři u jednoho amerického profesora astrofyziky, který plánoval přijet s rodinou a malými dětmi na dlouhodobý studijní pobyt do Prahy, jsem byl tázán, jak je daleko z Prahy na hranice Rakouska či Německa. Na můj nechápavý výraz v obličeji mi předložili den starý výtisk deníku The New York Times, kde byl otištěn malý článek s nadpisem „No Eggs in Prague“. Američan tomuto nadpisu logicky uvěří, a proto zkoumá, jak daleko je autem do prvního rakouského nebo německého města, kde by vajíčka pro děti mohli koupit.

Musel jsem použít složitý ekonomický výklad. Snažil jsem se jim vysvětlit, že to neznamená, že lidé v Praze vajíčka nemají nebo že vajíčka vůbec neseženou, ale že je to jeden z průvodních jevů totálně iracionální centrálně plánované ekonomiky, kdy se udělá nějaká chyba, něco se nezdaří, něco se zakáže (vědomě či nevědomě) a v důsledku toho dojde k nějaké dílčí poruše na trhu. Lidé samozřejmě rychle zareagují a vznikne panika. Když vajíčka mizí z obchodů, o to častěji lidé do obchodů chodí a vajíčka skupují. Výsledkem je, že jich většinou mají doma více, než kolik by jich měli normálně. Vajíčka skutečně v obchodech chybí nebo jsou hned ráno vyprodána. Navzdory tomu, že stát starostlivě vajíčka dováží z nějaké sousední země, trvá několik dní, možná týden nebo dva, než se situace stabilizuje.