Nejvýraznějším obdobím Delorsovy politické kariéry bylo jeho předsednictví v Evropské komisi, v jejímž čele byl v letech 1985 až 1995. Za jeho desetiletého mandátu bylo podepsáno několik zásadních dokumentů, například schengenská smlouva o volném pohybu a maastrichtská smlouva, která položila základy fungování současné EU, či vytvořen studijní program Erasmus. Delors byl v čele komise mimo jiné v roce 1989, kdy padl jeden ze symbolů studené války - berlínská zeď a kdy se musel zabývat sjednocením Německa. Jeho nejbližším partnery v té době byli francouzský prezident François Mitterrand a německý kancléř Helmut Kohl. Podle agentury AFP tak byl Delors mezi otci jednotného unijního trhu a měnové unie.

„Státník s francouzským osudem. Nevyčerpatelný strůjce naší Evropy. Bojovník za spravedlnost mezi lidmi,“ prohlásil dnes o Delorsovi francouzský prezident Emmanuel Macron. Bývalého předsedu Evropské komise si připomínají i další francouzští politici. Premiérka Elisabeth Borneová uvedla, že Delors zasvětil svůj život budování evropské solidarity. Šéf Socialistické strany, které byl Delors dlouho členem, Olivier Faure ho označil za giganta, který za sebou zanechal obrovské dědictví, a bývalý prezident François Hollande uvedl, že Delors se snažil vytvořit sociálně demokratickou cestu evropské integrace.

Za vizionáře, který posílil evropský kontinent, označila Delorse šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. „Jeho životním dílem je sjednocená, dynamická a prosperující Evropská unie,“ uvedla. „Se smrtí Jacquesa Delorse přišla EU o giganta,“ uvedla předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová. „Vstoupil do dějin jako jeden z budovatelů naší Evropy,“ reagoval na zprávu o úmrtí předseda Evropské rady Charles Michel.

Delorsův přínos ocenil i německý kancléř Olaf Scholz. „Vedl po dobu jednoho desetiletí Evropskou komisi a jelikož byl vizionářem, stal se architektem EU tak, jak ji známe dnes,“ prohlásil kancléř. Britský tisk pak vzpomíná na časté střety, které měl Delors s konzervativními premiéry Margaretou Thatcherovou a Johnem Mayorem. Často na Delorse útočil britský bulvární tisk. Jako na jednoho z nejbrilantnějších evropských politiků druhé poloviny 20. století vzpomíná na Delorse bývalý český diplomat a eurokomisař Pavel Telička.

Delors byl výraznou tváří francouzské Socialistické strany a předtím působil v křesťansky orientované odborové centrále CFTC (později CFDT). V 80. letech zastával v socialistických vládách funkci ministra hospodářství a financí. V té době patřil k zastánců větší fiskální přísnosti, čímž si podle deníku Le Monde získal náklonnost západního Německa. „Byl to autentický socialista, kterému se příčily nespravedlnosti a který si přál změnit běh události,“ napsal v nekrologu deník Le Monde. Po svém návratu z Bruselu však odmítl za stranu kandidovat v prezidentských volbách v roce 1995, ačkoliv mu průzkumy tehdy dávaly velkou šanci na úspěch.

Po odchodu z čela Evropské komise v roce 1995 již nezastával další vrcholné volené funkce, vyjadřoval se nicméně k vývoji evropské integrace. Kritizoval například nedostatečnou solidaritu mezi unijními státy během pandemie covidu-19 či nedokonalosti, kterými podle něj trpěla měnová unie.