Dnes je to běžná rutina: přiložíš kartu, pípne to, a jdeš dál. Ale vraťme se o víc než 75 let zpátky, do doby, kdy takové kouzlo ještě neexistovalo – a kdy jeden zapomenutý detail u večeře odstartoval platební revoluci. Byl podzim roku 1949. Newyorský podnikatel Frank McNamara si domluvil obchodní večeři s klienty v restauraci Major’s Cabin Grill. Šlo o důležité setkání, možná i o uzavření výhodného obchodu.

Vše šlo hladce – výběr jídel, víno, konverzace. Až do chvíle, kdy měl přijít účet. McNamara sáhl do kapsy. Nic. Do druhé. Pořád nic. Zapomněl peněženku. V ten okamžik se mu stáhl žaludek, pot mu vyrazil na čelo a elegantní atmosféra večera se proměnila v čirý horor. Co teď? Podle některých pramenů ho z bryndy vytáhla manželka, která náhodou dorazila a zaplatila. Podle jiných jen nervózně slíbil restauraci, že účet uhradí později. Každopádně to byla situace, na kterou McNamara nikdy nezapomněl – a která v něm zažehla nápad, jenž měl změnit svět.

McNamara se rozhodl, že už nikdy nechce zažít stejný trapas. Začal přemýšlet: co kdyby existovalo něco, co by lidem umožnilo zaplatit i tehdy, když nemají u sebe hotovost? Něco jednoduchého, přenosného, spojeného s jejich jménem? Spojil síly se svým právníkem Ralphem Schneiderem – a společně založili Diners Club.

V lednu 1950 přišli s první verzí kreditní karty. Byla to jednoduchá kartonová kartička, na které bylo jméno, adresa a členské číslo. Nic moderního, žádný magnetický proužek ani čip. Ale revoluční nápad spočíval v tom, že kartu bylo možné použít ve více restauracích najednou. A právě to ji odlišovalo od jakéhokoliv pokusu o úvěrování do té doby.

zdroj: Profimedia.cz

8. února 1950 se McNamara vrátil na místo činu – do Major’s Cabin Grill. Tentokrát však měl v kapse něco lepšího než peněženku: první kreditní kartu na světě. Po jídle ji obsluze s jistotou předložil a podepsal se. Platba proběhla, účet byl evidován. A právě tento večer se dnes označuje jako „First Supper“ – První večeře, oficiální start Diners Clubu a nového způsobu placení. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.

Během prvního roku existence se do Diners Clubu přihlásilo 42 000 členů a přidalo se více než 330 podniků, převážně restaurací. Diners Club fungoval jako prostředník – restaurace každý měsíc nahlásily, kolik kdo utratil, Diners Club od členů vybral peníze a podnikům poslal jejich podíl, snížený o malý poplatek.

A co je nejlepší? Lidé byli nadšení. Mít takovou kartu v peněžence znamenalo status, pohodlí i prestiž. A velmi rychle se ukázalo, že tenhle model není jen záchrana pro zapomnětlivé, ale budoucnost celého světa financí. Z jednoduché kartičky na oběd se během pár let stal celosvětový fenomén. Diners Club sice zůstal spíše luxusní značkou, ale ostatní firmy se inspirovaly.

Netrvalo dlouho a na scéně se objevily jména jako American Express, Visa nebo MasterCard. Kreditní karty se rozšířily do obchodů, hotelů, letenek – a dnes už i do chytrých telefonů a hodinek. Takže až příště zapomeneš peněženku doma, nebo ti karta v obchodě odmítne platbu, vzpomeň si na Franka McNamaru. I on jednou seděl v restauraci, zpocený, bez hotovosti a plný hanby. A právě z toho se zrodil nápad, který dnes pohání svět.