Článek dále s nadsázkou uvádí: "Pokud chcete pochopit Na větrné hůrce (Wuthering Heights) Emily Brontëové, možná bude lepší vypnout stejnojmennou píseň Kate Bushové. Chcete-li pokročit ve čtení Poutníkovy cesty, skupina Judas Priest (Jidášský kněz) vám s tím nepomůže."

Vědci se naopak domnívají, že poslech hudby může plnění domácích úkolů zkomplikovat. Zadali totiž 30 lidem k nastudování různé texty – o němém filmu, o genetice či o žurnalistice - a zatímco je tito lidé četli, měli poslouchat buď hudbu, kterou si sami vybrali, nebo instrumentální hudbu, nebo ticho. Poté účastníky výzkumu čekal krátký test, v němž měli u šesti otázek vybrat z nabízených možností správnou odpověď. 

Studie ukázala, že hudba obecně snižovala úspěšnost odpovědí, přičemž hudba s písňovými texty nejvíce. Když účastnici četli v tichu, zodpověděli 60 procent otázek správně, když poslouchali instrumentální hudbu, měli správně 50 procent odpovědí, a jen ve 40 procentech odpověděli správně tehdy, když poslouchali hudbu s písňovými texty.

Autoři studie dále uvádějí, že to, že člověk musí písňové texty "odfiltrovávat", způsobuje, že hůře přijímá psané slovo. V závěru článku v The Times pak opět dostává prostor britský humor: "Zdá se tedy, že náctiletí při plnění domácího úkolu nemohou zaměřit svou mysl dvěma směry (two directions) - obzvlášť, když přitom poslouchají Jeden směr." (Britskou skupinu One Direction).