Klíčový pro další postup českých soudů ve věci dědictví nevlastních sourozenců Karla Schwarzenberga a Elisabeth Petzoldové má být verdikt Nejvyššího soudu ve Vídni, k němuž má dojít během jara. Petzoldová se u něj dožaduje rozhodnutí, že český ministr zahraničí nenaplnil závěť adoptivního otce a nemůže tak zůstat dědicem majetku tzv. hlubocké větve rodu. „V této otázce mám naprosto čisté svědomí, tak ať se děje vůle Páně. Na moři a u soudu nikdy nevíte, jak dopadnete,“ říká pro Karel Schwarzenberg.

Pokud by soud v neprospěch Schwarzenberga rozhodl, přišel by šéf české diplomacie o nemovitosti v Rakousku a Německu a zůstala by mu tak jen česká sídla po vlastním otci Karlovi. Tento verdikt by navíc otevřel cestu jeho nevlastní sestře k tomu, aby se ucházela o rodový majetek v Česku. Až dosud se české soudy odvolávají na výrok okresního soudu v rakouském Judenburgu, který konstatoval, že univerzálním dědicem po Heinrichovi je Karel.

Přestaly by platit podklady, které označují dědicem knížete

„Český spor o dědictví běží dva roky a ještě není dokončen, pořád doplňujeme podklady stejně jako kníže Karel. Podklady, které označují za dědice Karla, by najednou přestaly platit. Kauza by se vrátila na okresní soud do Českých Budějovic a začalo by se soudit od začátku,“ upozorňuje v rozhovoru pro Týden.cz český advokát Pezoldové Viktor Rossman, jaký obrat ve sporu by verdikt vídeňského soudu přinesl.

Hlavním trumfem Pezoldové se může ukázat hrobka v Domaníně. Na ní chce dokumentovat, že Karel Schwarzenberg neusiloval o navrácení rodového majetku a nenaplnil tak závěť adoptivního otce. „Na příkladu hrobky jsme dokázali, že bylo možné dosáhnout i na majetek, který se kníže Karel nesnažil získat,“ vysvětluje Rossman. Tím by měl Schwarzenberg přijít o dědictví a Pezoldová jako nová dědička by se mohla ucházet o majetek hlubocké větve v Česku.

V Praze by Pezoldová získala Schwarzenberský a Salmovský palác

Zhruba před rokem rozhodl Nejvyšší správní soud v Brně, že se navrácením majetku Pezoldové bude muset znovu zabývat Městský soud v Praze. Ten však ani nenařídil jednání. „Mám jediné vysvětlení: zřejmě také čekají, jak vyzní verdikt Nejvyššího soudu ve Vídni,“ podotýká Rossman s poukazem na problém, že nejdříve přišel Adolf Schwarzenberg o majetek na základě Benešových dekretů a pak mu ho podruhé zabavili na základě speciálního zákona „Lex Schwarzenberg“.

Jen pražský pozemkový úřad prohlásil, že majetky stát zabavil po roce 1948, případně podle dekretů, ale protože se na to ptá paní Pezoldová, příslušné rozhodnutí jí nevydal. Jen v Praze by mohla získat hodně lukrativní objekty. „Jde o Schwarzenberský a Salmovský palác a potom o činžáky na Vinohradech a ve Střešovicích,“ vyjmenovává Rossman.

Schwarzenberg odmítá, že by se o naplnění závěti nesnažil

Karlův adoptivní otec Heinrich zanechal po své smrti v roce 1965 závěť, díky níž si nyní Pezoldovi činí nárok na dědictví hlubocké větve rodu. Karlovi odkázal tři čtvrtiny a Elizabeth jednu čtvrtinu rakouského, německého a také znárodněného českého majetku. Věřil totiž, že se restituce jednou stane skutečností. Právě o tuto část testamentu se Pezoldovi opírají, když tvrdí, že se Karel Schwarzenberg provinil proti závěti tak hrubě, že by měl přijít o dědictví hlubocké větve rodu.

Karel Schwarzenberg si je ale jist, že dědictví po svém adoptivním otci uhájí. A skutečnosti, které mu Pezoldová vyčítá, naprosto odmítá. „Výčitka v podstatě je, že jsem se nehnal do stejných průserů u českých soudů jako moje milá sestřenice,“ poukázal nedávno český ministr zahraničí na tažení své adoptivní sestry za navrácení majetku hlubocké větve rodu.

Iracionální spory nejsou šálkem čaje knížete

Jeho nevlastní sestra mu vyčítá, že především v letech 1990 až 1993 měl dostatek příležitostí se ucházet o Hlubokou, Český Krumlov a další miliardové majetky. Pozici mu prý mělo usnadnit i to, že byl v té době kancléřem prezidenta Václava Havla. Místo toho se podle Elisabeth Pezoldové staral jen o dědictví po svém vlastním otci Karlovi, které také skutečně získal v podobě Orlíku, zámku v Čimelicích a dalších rozsáhlých nemovitostí.

Mediální odborník a novinář Karel Hvížďala, který napsal v roce 1997 knihu Knížecí život právě o Karlu Schwarzenbergovi, má pro počínání českého ministra zahraničí pochopení. „Jak znám Karla Schwarzenberga, nedělá nic, co je iracionální, a nikdy se nepouští do sporů, o kterých ví, že nemají šanci. Téměř se jim vyhýbá,“ vysvětlil pro ParlamentníListy.cz Hvížďala.