Stupňující se tlak mezi majoritní společností a Romy, který odstartovalo dění v severních Čechách v loňském roce, donutilo sedmičlennou romskou rodinu z Přerova k zásadnímu rozhodnutí. Situace mezi romskou menšinou a většinovou populací je podle nich v současné době natolik napjatá, že hrozí občanská válka. A tato rodina nehodlá podle svých slov čekat, až k tomu dojde.

Romové: Bojíme se hlavně o děti

„Lidé nás nenávidí. Kamarád šel se svou přítelkyní do restaurace. Hned mezi dveřmi dostal přes hubu. Jen proto, že není bílej. Přitom nikomu nic neudělal. Podobné případy se v Přerově odehrávají často. Bojíme se, jestli nás někdo nezmlátí, jen když půjdeme po ulici. Bojíme se o děti,“ uvedl čtyřicetiletý Rom z Přerova pod podmínkou anonymity. Říkejme mu proto třeba Karel.

Podle něj je skutečně reálné, že dojde na občanskou válku. „Když mají neonacisté nějaký pochod, většinou je nahlášený a víme o něm. Co ale obyčejní lidé? Nebudeme sedět a čekat, až se vzbouří a půjdou nás zlynčovat. A k tomu dojde. Věřte tomu, nebo ne, ale ta nenávist vůči nám se stupňuje čím dál víc. A vláda s tím nic nedělá,“ upozorňuje Karel, který se z těchto důvodů rozhodl odejít z České republiky s celou svou rodinou a hledat lepší život ve Velké Británii.

Neposuzují tam lidi podle barvy pleti

Na dotaz redakce, proč chce odejít právě sem, odpověděl: „Je to země, která neposuzuje lidi podle barvy pleti, ale podle toho, jak se chovají. Žije tu vedle sebe spousta národů a nemají s tím problémy. Všichni mají stejnou šanci. U nás to tak není,“ řekl ParlamentnímListům.cz.

Karel, který je otcem pěti dětí, plánuje odejít co nejdříve to bude možné. Anglii jako zemi, ve které by chtěl žít se svou ženou a dětmi, si vybral, protože věří, že se mu zde podaří najít lepší uplatnění a zajistit budoucnost svým dětem. Samotná královna pro něj znamená morální autoritu, která nedopustí, aby byl jako člověk hodnocen pouze podle toho, jakou má barvu kůže.

O tom, jak se v Anglii žije běžným lidem a hlavně přistěhovalcům ale podrobnější informace zatím rodina nemá. Neumějí ani jazyk. Přesto věří tomu, že právě v této zemi najdou štěstí a klid. „Když jsme se v padesátých letech přistěhovali sem z východního Slovenska, taky jsme neuměli česky. V jazyce bych problém neviděl. Určitě tam existují školy, kde se ho můžeme naučit,“ spoléhá se Karel.

Toho, že by se v Anglii dostali do větších problémů, než kterým musí denně čelit v Přerově, se neobávají. „Co může být horšího, než každodenní strach, jestli se mi vrátí děti ze školy domů, nebo jestli manžela někde nezabijou jen proto, že jsme Romové? My jsme slušná rodina. Nikomu jsme nic neprovedli, přesto nám lidé nadávají do černých sviní a útočí i na děti, když si venku hrají,“ rozčílila se Karlova manželka.

Kocáb: Může za to zmocněnkyně

Podle Michaela Kocába je tato situace výsledkem nečinnosti úřadu zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové. „Činnost úřadu zmocněnkyně je tak nepatrná, intervence do problému je tak malá, že se vůbec nedivím, že se situace neustále zhoršuje. Za mě to tak špatné nebylo. Od situace v severních Čechách jsem nezaznamenal významnější intervenci. Nejde to nechávat být. Když jsem byl ve funkci já, neustále jsme jezdili do těch oblastí a uklidňovali lidi a situace se ani zdaleka takhle nevyhrotila. Může to být náhoda, že zrovna teď  to přišlo, ale já na tyhle náhody nevěřím. Buď se problému věnujete, nebo ne. Ty lidi cítí, že o ten problém není žádný zájem. I když jsme my ničeho konkrétního nedocílili, tak jen ten náš zájem o tu problematiku už dával těm lidem lepší pocit,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz někdejší ministr pro lidská práva Kocáb.

Šimůnková: Dělám maximum v rámci možností

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková se ale brání: „Je mi líto, že zmíněná rodina řeší situaci tímhle způsobem. S Agenturou pro sociální začleňování děláme maximum proto, aby k takovýmto situacím nedocházelo. Pan Kocáb měl úplně jiné podmínky k práci, než mám já. Nebyl současně vrchní ředitel sekce, nedělal úředničinu a nedělal si sám veškeré tiskové věci. Měl na to několik dalších lidí,“ řekla redakci zmocněnkyně.

A dodala. „Podařilo se přijmout zásadní materiál strategie boje proti sociálnímu vyloučení, jehož plnění se snažím maximálně prosazovat jak na úrovni jednotlivých ministerstev, tak o strategii také hovoříme velmi intenzivně se starosty. Jako zmocněnec bohužel nemám ministerské pravomoci, mám určitá omezení, proto apeluji na vládu, aby se utvořila koordinační skupina, která bude monitorovat situaci. Musí být politická vůle k tomu tyto problémy řešit. Nezachrání to ale jen vláda. Snahu musí mít také jednotliví starostové,“ uzavřela Šimůnková.