Rádce Klause a dvou premiérů: Zeman zavádí diktaturu

- Aktuality autor: red

ODS kašlala na své voliče a ti jí to dlouhá léta vraceli, aniž by na to strana reagovala. Ištvanův zásah, při kterém se rozjela celá obří korupční kauza, je nepovedený "Kocourkovský puč". Prezident Miloš Zeman je následovníkem kontroverzního Miroslava Sládka a zavádí diktaturu. I to řekl ParlamentnímListům.cz Tomáš Haas, politický analytik a někdejší poradce Václava Klause, Mirka Topolánka a Jana Fischera.

Miloš Zeman

Miloš Zeman,zdroj: Profimedia.cz

Patříte k velkým kritikům Ištvanova vyšetřování. V souvislosti s tím, že Ivo Ištvan nevzdává snahu stíhat bývalé poslance ODS navzdory rozhodnutí Nejvyššího soudu", jste napsal, že si začínáte uvědomovat, že návrat do Česka byl omyl. Co bychom měli vědět o Ištvanově vyšetřování?

Myslím, že ani média si nevšimla, co se u nás vlastně stalo. Představte si, že by nějaký státní zástupce třeba z New Jersey poslal policejní SWAT team do Bílého domu, kde by zatkli a odvedli v řetězech šéfovu sekretářku. Zároveň by stejný policejní tým vnikl do budovy CIA a zatkl šéfa CIA a jeho předchůdce v úřadě. A aby to bylo celé, policie by zatkla a odvedla v řetězech tři bývalé kongresmany. Po tom, co by všichni zatčení strávili měsíc ve vyšetřovací vazbě, kterou na ně uvalil nějaký soudce okresního soudu, by byli všichni propuštěni, protože nejvyšší soud by prohlásil jejich pobyt ve vězení za nezákonnou vazbu a vyňal by je z jurisdikce toho státního zástupce. Asi by padaly hlavy a noviny i televizní obrazovky by byly plné úžasu nad „zbabraným Kocourkovským pučem“.

U nás toho komického státního zástupce přijme prezident republiky, gratuluje mu k jeho úspěšné práci a vyjadřuje plnou podporu jeho snahám.

A v médiích se vážně debatuje o tom, zda poslanci jsou poslanci jenom ve sněmovně a přestávají jimi být v momentě, kdy udělají magický krůček a vystoupí na chodník Sněmovní ulice před vraty do sněmovny. Poslanec, shodují se novináři i ústavní experti, není poslancem dokonce ani ve své poslanecké kanceláři ve svém volebním okrese.

Pojďme se podívat na politiku z širšího pohledu. Byl jste poradcem Václava Klause, radil jste Mirku Topolánkovi, podrobně sledujete českou politiku. Řekněte: Co se to za poslední léta stalo s českou pravicí? Co se pokazilo?

Stalo se s ní totéž, co se stalo s českou levicí. Ztratila kontakt se svými voliči, ztratila důvěryhodnost a odmítala (a stále odmítá) si to přiznat a hledat příčiny. Spokojuje se s tím, že proklamuje, už deset let, že se vše napraví tím, že se „vrátí ke kořenům". Jenže takový návrat se nemůže podařit. U kořenů nebyly jen pravicové principy, byla u nich rovněž důvěra členů, příznivců a voličů. Tuto důvěru ODS, protože po většinu tohoto období byla hlavní a nejdůležitější stranou, postupně ztrácela, nejen proto, že své principy dostatečně neuplatňovala, ale hlavně proto, že nositeli těch principů byly čím dál tím více osobnosti, kterým veřejnost nevěřila. Psal jsem o tomto problému již nejméně osm let. Bohužel mé analýzy a články nebyly v ODS brány vážně.

Psal jsem o rostoucím pnutí mezi ODS a jejími voliči a varoval jsem, že to pnutí roste, není mu věnována pozornost a jako s každým nekontrolovaným pnutím to dopadne tak, že jednou cosi praskne. A že za to ODS draze zaplatí. Odpovědí od většiny předních politiků ODS bylo, že „u nás to tak nepracuje". Pracuje. Zapomněli ti pánové, že v politice je nejdůležitějším činitelem volič. A že politika v tomto základním článku funguje na celém světě stejně. Musím se usmívat, když o někom čtu, že je „zkušeným politikem" a rozumí politice. Drtivá většina z nich politice nerozumí ani zbla (ten výraz se mi líbí). Rozumí tomu, čemu se u nás říká politika, čemusi, co nepotřebovalo voliče, co fungovalo jak vnitrostranicky, tak vzájemně mezi politickými stranami, rozumí tomu, že se chlapci nějak dohodli a dohodnou.

Politici ztratili kontakt s vnějším světem. ODS za tu dobu (od roku 2006) ztratila více než milion voličů. Nevnímali to, protože se to příliš neodrazilo na volebních výsledcích. Nikdy si neudělali pořádnou analýzu a nehledali příčiny. Nepovažovali ztrátu voličů za důležitou. Ještě dnes, kdy to, o čem píši a stalo se před tolika lety, ODS dál masivně ztrácí své poslední voliče, ale vedení si myslí, že cosi zachrání tím, že na první místa kandidátek posadí nějaké „čisté" figury a voličům to bude stačit. Nebude. Nebude stačit ani ten „návrat ke kořenům" a ani nějaký geniální nový volební program. Návrat ke kořenům je nevěrohodný, principy, zásady a program nezapůsobí, když je voličům „prodávají" stále tytéž tváře, které tu základní důvěru již dávno ztratily.

Někteří protizemanovští komentátoři naříkají nad tím, že parlamentní pravice nedokáže čelit současnému postupu Miloše Zemana. Volají po předčasných volbách, případně ve shodě s ČSSD po okleštění prezidentských pravomocí. Kdybyste měl oznámkovat Němcovou, Kalouska a jejich strany jako celky za postup „boje se Zemanem", jak by hodnocení vypadalo? Co mají dělat?

Myslím, že tato otázka je špatně položená. Nebo spíše jsou alternativní postupy nepříliš dobře formulované. A ještě spíše jsou taxativně vymezené a jsou jen dva, které se vzájemně vylučují. Omezovat prezidentovy pravomoci je za prvé pozdě a za druhé nás již pan prezident přesvědčil, že něco takového na něho neplatí. Pokud nechceme Ústavu formulovat tak, že prezident žádné pravomoci nemá, Miloš Zeman jistě najde cestu, jak svou vůli prosadit. Zvyklosti, vžité postupy obvyklé v demokratických státech jsou podle něho „idiotské" a dá se předpokládat, že stejného mínění bude i po změně Ústavy. Budeme se stále pohybovat na hraně Ústavy a problém nezmizí.

Volat po předčasných volbách nepomůže. Volby by dnes pravděpodobně vyhrála ČSSD. Ale ČSSD je dnes pravděpodobně, i když se Miloš Zeman verbálně vyhrazuje proti pravici, jeho primárním cílem. Ne, nechce zničit ČSSD, chce ji rozdělit, ovládnout a podřídit si ji. Pokud se mu to podaří, k žádnému omezení prezidentských pravomocí asi nedojde. Nerad známkuji politiky, známkování je nutně subjektivní. ODS dlouho trpěla tím, že neměla skutečného lídra. Petra Nečase znám dlouhou dobu, je inteligentní, pracovitý a až na prohřešky spojené se skandálem okolo paní Nagyové byl dosud „čistý". Ale nebyl lídr. Do funkce se dostal hlavně proto, že po sestřelení Mirka Topolánka ODS přirozeného lídra neměla.

Lídry byli Václav Klaus a Mirek Topolánek, sice lídři různého druhu a různých kvalit i osobních vlastností, ale byli lídry. Měli to, čemu se anglicky říká „presence", přirozenou autoritu. Nečas nikomu nevadil. Jakým lídrem bude Mirka Němcová, nevím. Ale před tím, než si na tuto otázku začnu odpovídat, musím znát odpověď na jinou, důležitější otázku: „Jakým lídrem jí Martin Kuba dovolí být?" A druhou otázkou pak bude, do jaké míry se nechá ovládat. Nečas zpočátku kladl odpor, ale ke konci už neměl sílu.

Martin Kuba, s nímž po svém nástupu do funkce nechtěl spolupracovat a dokázal přesvědčit kongres, aby jej nevolil do funkcí v grémiu, nakonec ODS ovládl. Do jaké míry, to bylo vidět v prezidentských volbách. Jiné strany, které měly své kandidáty, je velmi výrazně prezentovaly na svých internetových stránkách. Na stránkách ODS po celou dobu dominoval Martin Kuba. Člověk by lehce získal dojem, že je to on, kdo kandiduje za ODS.

Miroslav Kalousek? Zatím ten „boj", o kterém hovoříte, na pravé straně dominuje. Problém je, že TOP 09 má do značné míry podobný problém jako ODS. Ztráta ODS v průzkumech nemá odpovídající nárůst preferencí na straně TOP 09. Ta jen ztrácí důvěru pomaleji než ODS. Situace je ovšem volatilní a nelze na dosavadním stavu průzkumů stavět, vše se může ještě změnit a to velmi rychle. Miroslav Kalousek není právě oblíbený politik a je otázkou, zda se jím kdy může stát. A přirozeného lídra, který by faktického dnešního lídra Kalouska mohl nahradit, v TOP 09 nevidím.

Boj se Zemanem je na pravici roztříštěný. Existuje jednota v „boji" proti Rusnokově vládě, o níž se domnívám, že nenalezne podporu a nezíská důvěru. Potom už ale v koalici žádná jistota není. Strany koalice nejsou sjednoceny, nemají společný plán postupu a nemají totožné zájmy, alespoň ne natolik totožné, abychom mohli vidět nějaký pravděpodobný směr vývoje jejich postojů.

Zdroje: Parlamentnilisty.cz