Narodil se v Itálii 6. května 1895 jako Rodolfo Alfonso Raffaello Piero Filiberto Guglielmi di Valentina d'Antonguolla, takže bylo nezbytné přijmout zkrácené umělecké jméno. I tak s tím filmová studia měla problém. Jednou jej prezentovala pod jménem M. Rodolpho de Valentina, jindy zase jako R. de Valentina.

Na slávě mu to však nijak neubralo. Jeho jméno bylo zárukou kasovního úspěchu a dodnes je synonymem filmového milovníka, nejpozději od průlomového úspěchu snímku Čtyři strašliví jezdci z Apokalypsy z roku 1921. Jeho nejznámější film Šejk z téhož roku mu pak přisoudil přímo božský status.

To rozhodně není nejhorší kariéra pro někoho, koho v rodné Itálii několikrát vyhodili ze školy, kdo neuspěl v Paříži jako tanečník a kdo po příjezdu do New Yorku (než se uchytil u filmu) střídal příležitostná zaměstnání a kvůli drobným přečinům dokonce krátce skončil ve vězení.

Rudolph Valentino a Agnes Ayresová ve snímku Šejk z roku 1921 | zdroj: Profimedia

„Ženy přece nemilují mě, ale to, co vidí na filmovém plátně. Já jsem plátno, na které si ženy malují své sny,“ řekl v jednom rozhovoru. Však také ani jedno z jeho dvou manželství dlouho nevydrželo. Podruhé se dokonce oženil před oficiálním rozvodem, takže musel platit pokutu 10 000 dolarů za bigamii. Kvůli druhé manželce se v roce 1924 pokusil spáchat sebevraždu, v čemž mu stačil zabránit kolega.

A jako by toho nebylo málo, vedla proti Valentinovi některá konzervativní média nenávistnou kampaň, dávala mu za vinu „zženštilost amerického muže“ a nazývala jej „živou pudřenkou“.

Obdiv žen a odvrácená tvář slávy vedly k tomu, že v pouhých 31 letech byla z Valentina v podstatě troska. Několikrát se zhroutil, bylo mu jasné, že nikdy nebude schopen splatit dluhy, a vůbec bylo nemyslitelné, že by se do jeho života mohl vrátit klid. Za těchto okolností pro něj mohla být smrt v jistém smyslu vykoupením.

Uvedení svého posledního filmu Šejkův syn se milovník zvířat, žen (a možná i mužů) již nedožil. Třiadvacátého srpna 1926 zemřel po několikatýdenních bolestech na těžký zánět pobřišnice. Pohřební průvod na Broadwayi lemovaly desítky tisíc lidí a provázela jej davová hysterie Valentinových fanynek, jeho milenka Pola Negri ztropila scénu nad rakví.

Hercovi příznivci reagovali podobně, jako o 51 let později v případě Elvise Presleyho: Byli přesvědčeni o tom, že Valentino není mrtvý, jen už měl plné zuby slávy a mumraje kolem své osoby. A určitě se vrátí. Svým způsobem nejslavnější filmový milovník opravdu žije dál, přinejmenším v medicínských kruzích. Bolesti způsobené perforací dvanáctníkového vředu a následným zánětem pobřišnice označují lékaři jako Valentinův syndrom.