Národní divadlo pod – stále ještě novým – ředitelem Janem Burianem postupně prochází restrukturalizací a také personální obměnou. Po více jak deseti letech by měly soubory činohry a baletu dostat nové umělecké šéfy.

V této oblasti Národní trochu poodhalilo roušku tajemství: mluvčí ředitele Buriana oznámil, že na post nového šéfa činohry se uskuteční uzavřené výběrové řízení. K účasti v něm byli vyzváni tři režiséři: Daniel Špinar, David Drábek a Ivan Krejčí.

Posuzovat kandidáty bude Garanční rada ND a přizvaní odborníci, konečné slovo má ovšem sám ředitel Jan Burian. Nový šéf převezme funkci od sezony 2015/2016 a vystřídá tak Michala Dočekala, který činohru vede už do roku 2002.

Z uměleckého hlediska by nejzajímavější volbou byl Daniel Špinar, který je právem řazen mezi nejvýraznější současné české režiséry. Jeho handicapem je, že dosud žádné divadlo nevedl. Proslýchá se také leccos o tom, že by ho nemusel za šéfa akceptovat herecký soubor. V odborářsky uvědomělém divadle, jako je Národní, by to mohl být závažný problém.

Největší revoluce by parně přišla s jízlivým satirikem Davidem Drábkem, který řadu let vede Klicperovo divadlo v Hradci Králové povýtce autorským stylem. Obavy z neřízené střely, kterou Drábek je, stejně jako z jeho záliby v „lehčích“ žánrech a pokleslém humoru, by mu cestu k funkci v čele Národního divadla mohly zamezit.

Ivan Krejčí je solidní režisér, který vede úspěšné divadlo – Aréna loni získala Cenu Alfréda Radoka coby Divadlo roku - a  především s ním nejsou žádné skandály. Favoritem je však ještě z jednoho důvodu. Vlivný funkcionář má významné postavení ve vládní ČSSD; v Sobotkově vládě se málem stal ministrem kultury. Jeho jmenováním do čela činohry by si tak ředitel Burian významně upevnil pozici. Není navíc vyloučeno, že by pak Národní divadlo mělo blíž ke zvýšení státních dotací.

Kuriózní však je, že divadlo ani po dlouhých třinácti letech neopustí ani dosavadní umělecký šéf činohry Michal Dočekal. Od příští sezony totiž nastoupí do nově zřízené funkce „ředitele činohry“, v níž by měl mít na starosti praktickou stránku fungování souboru, zatímco umělecký šéf se bude moci soustředit na tvorbu.

Národní divadlo by se totiž mělo do budoucna proměnit na holding, a jednotlivé soubory tak získat na větší autonomii.

Stejně dlouho jako Dočekal je ve funkci také šéf baletu, Petr Zuska. V případě baletu však dojde k předání funkce ještě o rok později. Nejvíce se mluví o primabaleríně Darii Klimentové, sólistovi stuttgartského baletu Filipu Barankiewiczovi nebo o sourozeneckém duu bratří Bubeníčků.

V případě opery došlo k několika změnám v průběhu minulých let, v uplynulém dvanáctiletí se v jejím čele vystřídali Jiří Nekvasil, Jiří Heřman a slovinský umělec, který si říká Rocc. Zde již rozdělení pravomocí mezi dva šéfy proběhlo – správní ředitelkou opery se stala Silvia Hroncová a uměleckým ředitelem je skladatel a dirigent Petr Kofroň.

Zatím si vede dobře; opera je momentálně nejprogresivnější částí kolosu Národního divadla, který se po letech destabilizace potýká s řadou pohříchu organizačních problémů a umělecké otázky zůstávají kdesi vzadu. To je ostatně vidět i na kondici činohry, která by do svého čela potřebovala spíš razantní uměleckou osobnost než výkonného úředníka.