Zhruba rok a čtvrt před termínem řádných parlamentních voleb by se dalo očekávat, že premiér Petr Nečas přijde s nějakými kroky populárními pro větší část společnosti, čímž naplní obvyklou taktiku vládních politiků nasazovat před blížícími se volbami vlídnou a líbivou tvář. Události minulého týdne však tomu vůbec nenasvědčují. Premiér narychlo a s vědomím, že u Ústavního soudu je žádost o předběžné opatření, podepsal smlouvu s církvemi a při projevu v bavorském parlamentu de facto zopakoval omluvu za poválečný odsun, aniž náležitě zdůraznil, co mu předcházelo.

Ani jeden z těchto kroků se nepokusil dopředu veřejnosti vysvětlit nebo zdůvodnit a i po nich byl skoupý na slovo nebo se omezil na omílání frází typu „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ a podobně. „Vláda Petra Nečase si zvykla hrát dvojí roli, takovou skrytou diplomacii. To ale moc nejde dohromady s deklarovanou otevřeností, o níž politici rádi hovoří. S ní nemá nic společného a do demokratického státu to nepatří,“ říká sociolog Jiří Bystřický.

Pokud se týká restitucí, tak kvapný podpis smlouvy s církvemi byl nešťastným rozhodnutím. A že k tomu ještě nepustil média, že to jejich prostřednictvím lidem s tím podpisem nevysvětlil, že to dělali v utajení, to byla chyba. Ty miliardy, které na restituce budou věnované, měly premiérovi Nečasovi stát za to, aby to národu vysvětlil, když ho zadlužuje,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník a lektor komerčních komunikací na Vysoké škole ekonomické Jiří Mikeš.