Nepokoje odstartovala smrt afroamerického mladíka Michaela Browna zastřeleného bílým příslušníkem policie Darrenem Wilsonem. Kolem události z 9. srpna panuje řada nejasností, místní policie přitom tragický scénář stále upravuje.  

Původní zpráva o tom, že Wilson 18 letého mladíka podezříval z oznámeného loupežného přepadení, byla dementována a oficiálním stanoviskem policie tak je zastavení pro brždění dopravy. Brown měl v ruce doutníky, což důstojník vyhodnotil jako podezřelé a mladíka následně zasypal střelbou.

Podezřelého zasáhlo minimálně šest kulek, čtyři pravou paži a dvě hlavu. Právě prostřelená lebka téměř vylučuje, že by šlo o výstřely varovného charakteru. Situace, kdy by se zkušený důstojník na 11 metrů nedokázal přesně trefit, a to dvakrát po sobě, se jeví jako málo pravděpodobná.

Později zveřejněné záběry sice dokládají, že Brown v obchodě kradl, o tom však Wilson nevěděl. Svědectví z místa činu se liší. Lidé z Fergusonu mluví o tom, že Brown spolu s dalším mladíkem neuposlechli výstrahy a odmítli přejít na chodník, což pak vyvolalo strážníkovu nešťastnou reakci.

Ferguson patří mezi nejvíce segregovaná místa ve Spojených státech. Afroamerická většina je zde dlouhodobě podhodnocená a separovaná bělošskou menšinou. Bouřlivou reakci na Brownovu smrt lze chápat jako poslední kapku v napjatém prostoru. Fakt, že si lze jen těžko představit, že by podobný osud postihl mladíka bílé pleti, má mnoho historických precedentů.

Protesty v americkém Fergusonu | zdroj: Isifa.com

Za všechny mluví případ z února 2012, kdy policejní důstojník smrtelně postřelil neozbrojeného 17letého Trayvona Martina afroamerického původu. Scénář případu byl velice podobný – údajné podezření, které nešlo řešit jinak než smrtící střelbou. Dlouhodobé statistiky ukazují, že právě afroamerická komunita je častým terčem policejních zásahů. Mnoho z nich je přitom neopodstatněných a často přehnaně radikálních.

Ani zastřelení Martina se neobešlo bez odpovědi veřejnosti, byla však klidnější částečně díky tomu, že matka policisty měla africké předky a pocházela z Peru. Situace ve Fergusonu je však jiná a ukazuje na hloubku problému americké společnosti, která o sobě sice tvrdí, že je takzvaně postrasová, ale ve skutečnosti není. Metoda 'zavřených očí' pak vytváří podhoubí pro nerovné podmínky (v civilní společnosti i před zákonem), které musí nevyhnutelně eskalovat v nepokoje.

V čem Ferguson je a není jiný

Situace ve Fergusonu nese řadu známek klasického scénáře, kdy se veřejné vyjádření nesouhlasu přetaví v pouliční nepokoje. Skupina kriminální živlů pak zneužije mírumilovné protesty k ničení věcí a obohacování se. O tom, že jde v podstatě o promile všech účastníků protestů, se nemluví. Stejně tak se nemluví o tom, co je k takovému jednání dovedlo.

Demografické rozvržení čtvrti je atypické. Plné dvě třetiny 21tisícového předměstí jsou afroamerického původu. Zbývající třetina bělochů je stejně finančně znevýhodněna jako Afroameričané. Sestěhování slabších ekonomických vrstev na předměstí je v USA dlouhodobým trendem, většinová společnost nebo resp. její prosperující část se na svou stranu snaží okrajové čtvrti ignorovat.

Další atypičností Fergusonu je postup ze strany amerických úřadů. Vojenská technika, která tam byla ze začátku nasazena a protesty ještě více vyhrotila, ukazuje na militarizaci policie. S pokojnými občany, které má (aspoň teoreticky) chránit první článek americké ústavy, je zacházeno jako s teroristy a hlídají je obrněná vozidla a policisté v plné polní.

Problém představuje také složení policie. Z 53 fergusonských policistů je 48 bělochů. Taková disproporce značně přispěla k hněvu obyvatel. Opětovně se pak nabízí otázka, zda by afroamerický policejní důstojník jednal s tak neuváženou razancí jako Wilson.

Nepokoje v americkém Fergusonu | zdroj: Isifa.com

Úřady si navíc s řešením situace počínají značně chaoticky a nešťastně. Policejní těžkooděnci jsou nasazeni, aby byli následně odvoláni a pak nasazeni znovu. Starosta města vyhlásí zákaz vycházení, který pro neefektivitu zruší. Nejnovějším absurdním manévrem je povolání národní gardy, tedy nasazení vojenských rezerv v místě, kde právě militarizovaná policie způsobila víc škody než užitku.

V neposlední řadě je alarmující zadržování protestujících a dokonce i novinářů, kteří se situaci snaží monitorovat. Jde o flagrantní porušování práv občanů a další prohlubování problému. Nutno poznamenat, že obdobné nepokoje zpravidla netrvají více než pár dní a to včetně protestů v Los Angeles v roce 1992, při nichž zemřelo 53 lidí a 11 tisíc bylo zadrženo. Důvodem nepokojů byla i tehdy policejní brutalita na afroameričanovi Rodneym Kingovi, která si vyžádala jeho život.

Situaci tehdy řešila kalifornská národní garda a to za cenu výše uvedených životů a více než dvou tisíc zraněných. I když je americká společnost civilizovanější než před dvaceti lety, Ferguson se ocitl na podobné trajektorii a hrozí, že se situace ještě zhorší. Potvrzuje to ostatně další smrtelný incident z noci v úterý na středu, který se stal nedaleko epicentra nepokojů. Délka protestů ukazuje, že i přes značnou únavu se znevýhodnění občané nedají odradit a požadují spravedlnost, které se jim nedostává.

Kudy vede cesta z Fergusonu

Problém Fergusonu nemá žádné krátkodobé řešení a je jen otázkou času, kdy obdobná situace nastane jinde ve Spojených státech. K uklidnění obyvatel by napomohla osobní návštěva prezidenta Baracka Obamy, který by jim přislíbil spravedlnost. Šéf Bílého domu se ale k tomu staví poměrně laxně, nechce být kritizován ze zneužívání svého postavení a též jeho rasový původ je mu v etnickém kontextu paradoxně spíše na obtíž. Celkově se o velké angažovanosti politiků nedá příliš mluvit. Výjimkou jsou kritické výroky Randa Paula a Elizabeth Warrenové, které je ale nutno vnímat v rámci jejich pravděpodobné prezidentské kandidatury.

Podstata problému je skryta v cíleném stěhování sociálně slabých, mezi nimiž disproporčně převažují Hispánci a Afroameričané, na jedno místo. Správa úřadů by pak měla více odpovídat etnickému zastoupení daných lokalit, což se neděje. V době, kdy se dekriminalizuje a legalizuje marihuana, je zákon, který lidem se záznamem o kouření marihuany zakazuje stát se policistou, celkem nežádoucí.

Pro mnohé afroameričany, kteří by k policii jinak nastoupili, je tím kariéra u sboru navždy zapovězena. Paradoxně o namátkových kontrolách převážně bílých občanů v lepších čtvrtích slyšet není. Přitom policejní záznamy hovoří a zvýšené konzumaci marihuany a kokainu právě v těchto lokalitách.

Objevují se i názory, že afroamerická komunita musí především začít u sebe. Jeden z těchto hlasů, konkrétně video duchovního Jonathana Gentryho, se minulý týden stal internetovou senzací. Gentry v něm hlasitě kritizuje Afroameričany za nedostatečnou iniciativu a obviňuje je z toho, že si hrají na oběti. 

zdroj: YouTube

Amerika má k postrasové společnosti daleko a skutečnost, že prezidentův otec pochází z Keni, na tom nic nemění. Jednotlivé regiony a státy napříč zemí musí zavést takové kroky, které budou segregaci systematicky vymazávat. Obama má kvůli Sněmovně ovládané věčně revoltující republikány značně svázané ruce a navíc to vypadá, že republikáni letos ovládnou i Senát, což mu práci nijak neusnadní.

V neposlední řadě se k problému musí čelem postavit ti, kterých se dotýká méně – majoritní a bělošská střední třída. Civilizovaná společnost by měla vyžadovat spravedlnost a důstojnost pro všechny a historie nám ukazuje, že povinností šťastnějších je pomáhat ostatním. Ve výsledku z toho potom totiž těží úplně všichni.